Měsíční archivy: Říjen 2013
Pravá a levá ruka ďábla (My Name Is Trinity) 1970
Joe Trinity, jehož přezdívají pro umění zacházet s revolverem Pravá ruka ďábla, přichází do městečka, kde je jeho bratr Bambino, Levá ruka ďábla, šerifem. Pravda, šerifem falešným, protože toho pravého postřelil, a tak ho zastupuje, než přijdou jeho komplici, aby připravili loupež. Místo toho se však bratři musí postavit na stranu zákona a chránit osadníky před nenasytným vlastníkem půdy a stáda koní Harrimanem…
Nebeští jezdci (Riders in the Sky) 1968
Podzim roku 1942. Posádku bombardéru typu Wellington tvoří první pilot a kapitán letadla Čechoslovák Pavel, druhý pilot Angličan Frank, navigátor Angličan George, telegrafista Kanaďan Tommy a palubní střelci Študent a Prcek, oba Čechoslováci. Noční nálet na Düsseldorf skončí úspěšně a jejich letoun se vrací šťastně na základnu. Takové štěstí už však neměla posádka dalšího letounu, který byl nucen nouzově přistát na moři a je považován za ztracený. Mladičká příslušnice WAAF Patricia odváží posádku do jídelny. Kapitán Pavel i ostatní dobře vědí o jejím vztahu se Študentem a mají pro ně porozumění. V jídelně se setkávají s polskou posádkou letounu, který nouzově přistál na jejich letišti. Večer si všichni jedou do městečka zatančit, uprostřed nejbujnějšího veselí však ohlásí hlídka nepřátelský nálet…
Fantom Morrisvillu (The Phantom of Morrisville) 1966
Česká filmová parodie na brakové sešitové romány odehrávající se v ponurých šlechtických sídlech plných tajných chodeb, intrik a dávných tajemství. Příběh se „odehrává“ v pražském Smetanově divadle, kde si během představení Bizetovy Carmen málo vytížený hudebník čte šestákový román, který má ukrytý mezi notami a prožívá s jeho hrdinou, Sirem Hanibalem Morrisem, neuvěřitelné dobrodružství. Dobrodruh Manuel Diaz je těsně před popravou osvobozen z cely smrti svými kumpány, Dixim, Mikim a Drummondem. Vypraví se do zámku Morrisville, kde se chystá svatba Sira Hanibala s krásnou Clarence. Nikdo z přítomných netuší, že krásná nevěsta dosud je Diazovou manželkou…
Sněhová královna (The Snow Queen) 1966
Klasická pohádka v nádherném filmovém zpracování. Každý rok se ujme vlády nad tímto světem. Je krásná, ale její krutost nezná slitování. Sněhová královna – ledová vládkyně snažící se zmrazit každou vášeň na Zemi. Jeden z nejpůsobivějších pohádkových příběhů Hanse Christiana Andersena ožívá ve výpravné filmové pohádce, plné kouzelných triků i chytlavých písniček. Vydejte se společně s malou Gerdou na dobrodružnou cestu, na které potkáte mluvící zvířata, kruté loupežníky i roztomilé princezny, především však strašlivou ledovou vládkyni, která ve svém chladném království vězní malého Káje. Putování statečné Gerdy za záchranou očarovaného chlapce je plné nebezpečí, ale jak se říká v samotné pohádce: „Když máte čisté a milující srdce, nepřátelé vám nemůžou ublížit.“
Eva tropí hlouposti (Eva tropí hlouposti) 1939
Eva je vizáží mladá dáma, ale jinak pěkné třeštidlo. Žije se svou starou tetou Pa, která je na její vylomeniny zvyklá, a tak ji ztřeštěné chování neteře nechává v klidu. Na narozeniny tetičky přijíždí i Evin bratr Michal, který se cestou setká s krásnou dívkou, schovávající se před přísnou matinkou. Než se ale stačí blíže seznámit, dívka zmizí. Eva má tetičku moc ráda a chtěla by jí k narozeninám dát originální dárek. Nápad má – tetička má ráda růže a radost by jí udělal recept na pěstování Záhorské růže. To je odrůda, kterou pěstují noví sousedé tetičky, ale zdá se, že zrealizovat tuto věc bude téměř nemožné… Eva si však vymyslí „ďábelský“ plán. Vydá se do vily Záhorských a předstírá, že se uchází o místo sekretářky…
Dovolená s Andělem (Holiday with Angel) 1953
Přísný a věčně nespokojený bručoun dostane poukaz na letní rekreaci ROH. Nejprve ho odmítne, ale nakonec se přece jen rozhodne poukazu využít a strávit čtrnáct dnů v odborářské zotavovně Jezerka spolu s dalšími zasloužilými pracovníky. Děj úsměvného příběhu, kde se vše točí nejen kolem Andělovy nechuti ke všem a všemu, zejména pak k jakýmkoli společenským zábavám rekreantů, ale také rekonstrukce dětské školky, do níž se rekreanti tajně pustí, aby pomohli zoufalé paní učitelce a dětičkám bez střechy nad hlavou, jistě není třeba blíže představovat. Vždyť podle výsledků ankety Hrdina filmového úsměvu se revizor Anděl v podání Jaroslava Marvana stal nejoblíbenější a neúspěšnější postavou v historii české filmové komedie.
Anděl na horách (Angel in the Mountains) 1955
Revizor pražských elektrických drah Gustav Anděl si už vyzkoušel, že na odborářské rekreaci se to dá celkem vydržet, a tak se ani příliš nebránil, když znovu dostal poukaz. Tentokrát se vypravil do zasněžených Vysokých Tater, dovolená ale neprobíhá nijak idylicky. Setkal se tam totiž s Věrou, která je podle všeho snoubenkou jeho syna, a dívčino chování ho značně pohoršuje. Pan Anděl je zkrátka morous v letech, pro neformální zvyklosti nové doby nemá příliš mnoho pochopení. Mladá generace se však jen tak lehce nedá…
Skřivánci na niti (Skřivánci na niti) 1969
SKŘIVÁNKY NA NITI natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu „političtí provinilci“ (živnostníci, intelektuálové i lidi pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus o útěk za hranice, tzv. „kopečkářky“. Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací. Adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře – a nyní i na diváka – vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje.
Adelheid (Adelheid) 1970
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila – počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ „jen za jeden“ – je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost – v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní „Němku“, ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno „nedefinovatelné“, co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh „velké lásky“, spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Homolka a tobolka (Homolka a tobolka) 1972
Děda s babi, Ludva, Heduš a dvojčata si přijíždějí užít zimní radovánky do zotavovny Radost ve Špindlerově Mlýně. Cestou si slíbí, že na sebe budou hodní, a kdo se tomu zpronevěří, bude za trest klečet. Vzápětí nato je samozřejmě potká spousta nepříjemností a zmatků, o které se zaslouží i právě nastupující kulturní referent. Další scénka nastane ve chvíli, kdy dva manželské páry požadují výměnu pokojů s Homolkovými a netrvá to dlouho – a děda musí poprvé klečet. Šňůra nešťastných náhod pokračuje, mimo jiné dojde k menšímu požáru a následnému zaplavení pokoje starých Homolků, přičemž pomoc manželských párů je odhalena jako zištná – stále si chtějí pokoje vyměnit. Po odmítnutí se složí a nabídnou Homolkům peníze. Na to Homolkovi přistoupí a těší se, jak se rozšoupnou. Pohádají se ale o to, jak peníze rozdělit a následně zjistí, že tobolku s penězi ztratili. Pospíchají na cvičnou louku, hrabou se v závějích a pokoušejí se najít ztracené peníze…