Měsíční archivy: Červenec 2014
Rollerball (Rollerball) 1975
Kultovní sci-fi snímek neméně známého režiséra Normana Jewisona, za nímž stojí například filmové zpracování muzikálu Jesus Christ Superstar, se už dočkal dokonce i remaku. Přivádí nás do světa budoucnosti, jemuž vládnou nemilosrdné nadnárodní korporace. K umlčení po zábavě prahnoucích mas slouží brutální sport jménem rollerball. Kdo vítězí, je celosvětovým hrdinou, kdo prohrává, umírá. O žádnou fair play zde nejde, pouze o přežití. A pokud se nějaký z hráčů znelíbí vedení, může očekávat brzkou likvidaci. Anebo se může vzbouřit proti všeobecnému teroru.
Mr. Jones (Mr. Jones) 1993
Nechá se najmout na stavbu domu a způsobí všeobecné pozdvižení tím, že se přiblíží až k okraji střechy – a chce létat. Jeho chování je pro ostatní dostatečným důvodem, aby ho umístili do psychiatrické léčebny. Diagnóza: jedná se o pětatřicetiletého muže, který trpí paranoidní schizofrenií a jedinou informací, kterou je lékařům schopen sdělit, je jeho jméno – Jones. Muž se rychle vzpamatuje, je propuštěn a znovu odchází do ulic. Netrvá ale dlouho a vzbudí znovu pohoršení – tentokrát na koncertě vážné hudby. Ocitá se znovu v ústavu, v péči půvabné doktorky Libbie. Proměnlivý vztah těchto dvou osobností ústí k lidskému sblížení. Jones je ochoten podstoupit léčbu a důvěřovat své lékařce. Až na některé okamžiky se jeví naprosto normální a možná právě proto poruší Libbie všechna profesionální pravidla a sblíží se s Jonesem i fyzicky. Pak už události dostávají rychlý spád. Jones je převezen jinam, propuštěn jako vyléčený a Libbie podává výpověď. Je přesvědčena o tom, že selhala a že Jones není zdaleka zdráv. Hledá ho – a najde na okraji střechy, z níž se chce vznést.
The Quiet Ones (The Quiet Ones) 2014
Univerzitní profesor fyziky sestaví tým, který mu pomůže vyvolat poltergeista…
Transformers: Zánik (Transformers: Age of Extinction) 2014
Automechanik Cade Yager (Walhberg) se snaží uživit sebe a svou dospívající dceru Tessu (Nicola Peltz) opravováním hodně nepojízdných vraků. Zoufale se mu nedaří, ale jen do doby, než se z jednoho roztřískaného náklaďáku vyklube Transformer a zrovna ten nejdůležitější – Optimus Prime. Cade z toho jen těžko může mít radost, protože Amerika se ještě úplně nevzpamatovala ze souboje „hodných“ Autobotů se „zlými“ Deceptikony, který na konci třetího dílu zlikvidoval půlku Chicaga. Čtyři roky poté jsou všichni zástupci téhle mimozemské rasy na indexu a elitní vědecké mozky se snaží vytvořit pozemské Transformery, kteří by účinněji čelili podobným hrozbám. Z minulosti ale víme, že cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly, a jinak tomu nebude ani v tomto případě. To však Cadea příliš netrápí. Zatím. Jako nový lidský parťák toho nejslavnějšího z Transformerů se ocitl nejen v hledáčku americké vlády, ale pronásledují ho i Optimovi krajané. Do toho všeho se jeho dcera zamilovala, s čímž jako otec rozhodně nemůže souhlasit. Čtvrtí Transformers kromě Wahlberga v hlavní roli přinesou ještě jednu zásadní novinku – Dinoboty, což jsou mechaničtí tvorové, kteří vypadají jako prehistoričtí ještěři. Vítejte v transformovaném Jurském parku.
Bad Words (Bad Words) 2013
Jmenuju se Guy Trilby, je mi čtyřicet a chystám se vyhrát celostátní finále dětské soutěže v hláskování, kam jsem postoupil jako vítěz oblastního kola. Ano, čtete dobře, a než se začnete vztekat, dovolte, abych vám vysvětlil, že taky dovedu číst. Jako jediný jsem si totiž pořádně přečetl pravidla Golden Quill national spelling bee, soutěže, kterou vymysleli už hodně dávno. Podle pravidla č. 24 soutěžící nesmí dokončit osmou třídu základní školy před 1. únorem 2011. Já jí nedokončil nikdy, a tak tu teď můžu hláskovat slova, která mi náhodně vygeneruje počítač. Že je to nemorální? Na to vám kašlu.
Podivná barva slz tvého těla (The Strange Color of Your Body’s Tears) 2013
Kdyby spolu David Lynch a Dario Argento měli dítě, nejlépe zplozené za bezměsíčné noci v tajné chodbě starobylého domu s temnou minulostí, pravděpodobně by v dospělosti mohlo natočit film, jako je Podivná barva slz tvého těla. Autory snímku, bruselské filmaře Hélène Cattetovou a Bruna Forzaniho, ostatně lze v jistém smyslu považovat za Lynchovy a Argentovy potomky. Podivnou barvu stvořili jako filmový labyrint, ve kterém se lze ztrácet stejně snadno a opojně jako v Lynchových snímcích. Samotná podoba jejich kinematografického bludiště je přitom inspirovaná spíše Argentem a žánrem italských krvavých krimifilmů giallo. Zápletka o muži, který pátrá po své pohřešované manželce, se brzy rozprskne do matoucího sledu filmařsky intenzivních výjevů, které často odkazují na ikonické prvky giallo filmů jako jsou tajuplní vrahové oblékaní v černé kůži či estetika chladných zbraní přejíždějících po holé pokožce. Většina snímku se natáčela v secesní vile, z níž režisérská dvojice udělala prostor, který si co do tajuplnosti a hrozivosti nijak nezadá s domy Tří matek z Argentových klasik Suspiria a Inferno. Z italských hororů a žánrových filmů ostatně pochází i hudba, která je ve filmu použitá. Snad ještě více než pro uznávaný celovečerní debut Cattetové a Forzaniho Amer platí pro Podivnou barvu tvrzení, že jde o filmovou přehlídku obsesí a fetišů i nepředvídatelnou a dravou audiovizuální zkušenost, kterou se rozhodně vyplatí sledovat na velkém plátně.
Augustina (Augustine) 2012
Ponurý příběh se odehrává v druhé polovině devatenáctého století. Mladičká Augustine trpí podivnými záchvaty a dostává se do psychiatrické léčebny věhlasného profesora Charcota. Psychiatr se jí se zájmem ujme, není však jasné, nakolik je pro něj dívka pacientkou, kterou chce uzdravit, a nakolik nástrojem jeho kariéry. Děj snímku je zasazen do doby, kdy se psychiatrie teprve začínala vymaňovat ze sadistických léčebných metod. Režisérce se podařilo vytvořit temnou atmosféru této doby a zdůraznit tak vnitřní konflikty postav. Její debut, v němž excelují Vincent Lindon a Soko, v mnohém připomíná Nebezpečnou metodu (2011) Davida Cronenberga.