Onlinefilmykeshlednuti.live

Píše se rok 1950. Zatímco někteří lidé budují s nadšením totalitní stát, jiní lidé z něho v hrůze utíkají. A někteří se ztratí. Tak jako se ztratila Jarmila, sestra lékařky Marie. Sice od ní přišel dopis ze Západního Německa, ale je adresován Marušce a tak Jarmila sestře nikdy neříkala. Tak začíná dramatický příběh scenáristy Václava Šaška Kráska a netvor 1950. Na začátku je jen skoro nedoložitelná pochybnost, pak intuice milující sestry a Marie se vydá po stopách. Víc prozradit nelze. Je to příběh napínavý, syrový a jde v něm o život a ne jen o jeden!

Děj se odehrává v česko-německém pohraničí v roce 1938. Hrdina Tomáš Jakl se ožení, ale manželství není příliš šťasné a rozpadá se. Jeho německý přítel ho donutí ke vstupu do nacistické strany.

Bezstarostný konzervatorista (Vladimír Javorský) si přes prázdniny přivydělává jako pošťák. Během roznášek dopisů a časopisů flirtuje s dívkami a seznámí se s rozháraným malířem (Petr Čepek). Po náhodném milostném zážitku s Evou (Yvetta Kornová), jež se stará o děti na blízkém táboře, se vrací do Prahy a pokračuje ve studiích. Jednoho dne mu ale Evina kamarádka oznámí, že jeho letní známost s ním čeká dítě. Zdeněk se musí rozhodnout, zda přijme otcovskou roli. Po porodu se navíc dozví, že dítě není jeho… Režisér Karel Smyczek sleduje v jednom ze svých nejlepších filmů klikaté cesty seberealizace a zodpovědnosti. V příběhu ? rámovaném hudbou Emila Viklického ? mají zásadní funkci obrazy a muzikantská vystoupení. V úloze koketní servírky se objevila Ebenova manželka Markéta Fišerová. Zdeňkova velkodušného profesora ztělesnil Evald Schorm.

Toto politické drama mělo to smůlu, že do kin přišlo až po pádu komunistického režimu, když už nemohlo sdělit nic převatně objevného – u diváků zcela propadlo. Režisér Jiří Svoboda zde působivě rozehrál bezmoc politických vězňů v 50. letech, předvedl, s jakou brutalitou se vynucovala smyšlená přiznání. Všímá si nejen osudů zatčených, ale i jejich blízkých, na něž se snášela šikana a doléhalo všudypřítomné podezírání. Režisér dospěl ke zřetelné výrazové expresi, která umocňuje hrůzy teroru, vynikající je herecké ztvárnění jednotlivých postav (Jiří Bartoška, Jaromír Hanzlík, Milan Kňažko). Avšak nelze přehlédnout patrný alibismus – příběh, připomínající svou konstrukcí známější Londonovo Doznání, vyznívá, jako kdyby oběťmi teroru byli jen čestní komunisté, které nevýslovně trápili zlí komunisté.

Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (…) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští.

Narození Josefa Bárty provází věštba – zemře ve věku 29 let. A je mu právě tolik, když ho opustí žena i se synem, a jeho svět se hroutí. Podivné přátelství s nespoutaným Gabrielem vnáší do Josefova bytí nový impuls, zároveň ho však přivádí do stále větších problémů. Zdá se, že nově poznaná láska je nalezením smyslu jeho života, ale dramatický sled událostí vystaví Josefa zkouškám, které mu pomohou změnit sebe i svůj osud.