Onlinefilmykeshlednuti.live

Oscarový režisér Ron Howard (Apollo 13, Da Vinciho kód, Rivalové, Inferno) přinese na filmová plátna příběh kapely, která změnila svět – THE BEATLES. Tento jedinečný filmový projekt autenticky zachycuje období jejich koncertních let 1962-1966 z perspektivy samotných členů The Beatles. Film přinese exkluzivní rozhovory s členy skupiny a také doposud nezveřejněné záběry.

Srpen 1951 – mnozí lidé z jednoho francouzského městečka náhle zešíleli. Mohla za to americká CIA? Obyvatelé Pont Saint Esprit pokřikují v ulicích, vrhají se z oken, vidí všude ohnivé koule. Výsledkem je sedm mrtvých a téměř tři sta přiotrávených osob. Pro vysvětlení této tragédie vznikají ty nejdivočejší teorie – otrávená mouka, kontaminovaná voda, čarodějné pikle. O šedesát let později se z odtajněných amerických dokumentů dozvídáme o experimentech CIA na nedobrovolných pokusných králících. Po dobu nejméně třiceti let tato americká agentura prováděla proti vůli obětí tisíce experimentů – s ozařováním, elektrošoky, drogami, lobotomií, a dokonce s implantáty vysílačů umístěných do mozku, které měly z lidí vytvořit vraždící roboty. Zdá se, že i Pont Saint Esprit patří na tento děsivý seznam experimentů, jaké Američané už sami dávno odsoudili v rámci Norimberského procesu.

Tradiční lovkyně plžů se potápějí jen se zadrženým dechem. Tyto mořské sirény mají tvrdý chlebíček.Romantický obrázek krásných, jen spoře oděných nebo úplně nahých japonských lovkyň perel, vynášejících z mořského dna perleťové skvosty, asi hned tak nevymizí. Realita je však zcela jiná. Říká se jim ama, což znamená žena moře. Hlavním zdrojem obživy těchto potápěček nejsou perly, amy sbírají spíše různé jedlé plže, například ušně, které jsou považovány za výjimečnou pochoutku, a řasy. A také se nejedná o žádné pohádkové mořské panny, protože mezi nimi často nalezneme i ženy, které již dosáhly středního věku. Amy mají jedinečnou schopnost potápět se do hloubek pouze se zadrženým dechem. Odvažují se až ke dnu, kde sbírají nejrůznější mořské plody. V historických dobách se amy potápěly nahé, nebo v bělostné bederní roušce. Dnes často používají neoprenové kombinézy, ale i přes ně si navlékají tradiční bílý oděv. Jsou přesvědčené, že tato barva odpuzuje žraloky a veškeré zlo. Podle dávné tradice si pruhem bílé látky chrání i hlavu. Potápěčky loví pouze tři hodiny denně. Chrání tak populace mořských živočichů. Sezóna lovu začíná v březnu a končí v září. Amy nesmějí pod vodu s tlakovými láhvemi, tímto zákazem japonské úřady omezují podmořský lov. Avšak amy by to i bez tohoto zákazu ani nenapadlo. Potápějí se vždy na minutu a půl do hloubky pěti až patnácti metrů. Za devadesát minut se takto nadechnou a potopí šedesátkrát. Po devadesáti minutách musí ven z vody.A proč tento freediving provádějí právě ženy? V Japonsku se muži věnovali a věnují hlavně lovu ryb. Sběr plžů byl odnepaměti doménou žen. Traduje se, že hlavním důvodem tohoto rozdělení rolí je to, že ženy mají silnější vrstvu podkožního tuku, a tak chlad snášejí lépe než muži. Ženské tělo je prý také lépe uzpůsobeno pro potápění na jeden nádech. Spaluje méně kyslíku a umí si snáze poradit se změnou tlaku.Ale i když je ženské tělo údajně pro tento typ potápění lépe vybavené, nic to nemění na faktu, že práce japonských lovkyň plžů je opravdu náročná a tvrdá dřina.