Měsíční archivy: Duben 2018
Snadný prachy (Snabba cash) 2010
JW je mladý, charismatický muž žijící ve Stockholmu. I když má hluboko do kapsy, vede dvojí život – nelegálně se živí jako řidič taxi a následně si dopřává komfort vyšší třídy. Poté, co potká krásnou, bohatou dívku, zaplétá se do světa organizovaného zločinu. Začíná prodávat kokain, aby si mohl i nadále dovolit svůj přepychový životní styl. Kam až bude schopný zajít?
Věrná kopie (Certified copy) 2010
Náhoda svede v italském Toskánsku dohromady muže a ženu. Muž je britský spisovatel a přijel hovořit o své knize, žena je Francouzka a má tady malou výtvarnou síň. Během výletu za skvostnými památkami je lidé celkem logicky považují za dvojici. A bůhví proč, žena rozehraje hru, v níž se ztotožňuje s rolí manželky. Po krátkém zdráhání muž na hru přistoupí. A tak nakonec nevíme, kde končí hra a začíná pravda – nebo naopak. První film, který slavný íránský tvůrce Abbas Kiarostami natočil v Evropě, vznikl podle hlavní představitelky Juliette Binocheové na základě zážitku, o němž jí tvůrce sugestivně vyprávěl, aby pak vzápětí popřel, že je pravdivý.
Kokuhaku (Confessions) 2010
Yuko Moriguchi je učitelkou na střední škole. Její život se zhroutí poté, co je její čtyřletá dcera nalezena mrtvá v bazéně. Yuko časem zjistí, že se nemuselo jednat o nešťastou nehodu, ale že její dcerka mohla být zavražděna dvěma studenty, které shodou okolností sama vyučuje. Rozhodne se školu opustit, ale ještě předtím se třídě přizná, že viníky rozhodně nehodlá nechat nepotrestané. Šokující drama z prostředí japonské školy podle stejnojmenného románu Kanae Minato.
Lůno (Womb) 2010
Fliegaufovo psychologické drama s prvky sci-fi k divákovi promlouvá tichým, sotva slyšitelným hlasem, oslavuje statickou energii filmového média a vzdává se tradiční dramaturgie ve prospěch zádumčivého, znepokojivého plynutí. Místo aby režisér stimuloval mozková centra zodpovědná za potěšení z vyprávění, raději atakuje naši intuici a nabrušuje naše smysly. Snímek, u něhož není jasné, zda se odehrává v blízké budoucnosti, či alternativní přítomnosti, je založen na chytlavě zvrácené premise. Poté co Rebecca ztratí při nehodě Tommyho, svou dětskou lásku, rozhodne se mu dát nový život tím, že jej pomocí klonovacích technik znovu porodí. Jádrem snímku se stává vyšinutá dynamika mezi nic netušícím Tommym (někdejším aktivistou brojícím proti kyberprostituci), jeho dívkou a Rebeccou – oddanou matkou, jejíž drobná gesta prozrazují podvědomý milostný nárok. Kontext díla je navíc komplikován faktem, že Tommyho stárnoucí rodiče ani okolí nepohlíží na lidské klony nijak přátelsky. V distancovaném světě Fliegaufova filmu je klonování sice povolené, ale obestřené pavučinou podezíravosti a předsudků. Maďarský solitér svůj film zasadil do úchvatných lokací na německém pobřeží Severního moře (mluví se tu nicméně anglicky) a vytvořil tak klaustrofobickému dílu ideální kulisu: ponurá, neúrodná, a přece vizuálně atraktivní krajina s převládajícími tóny šedivé a modré dokonale odpovídá tlumené a znepokojivé náladě celého snímku. Autorovi tato volba navíc umožňuje naplno rozehrát rejstřík zvuků, které z Lůna dělají originálního blížence ambientní hudby (už Fliegaufův vrcholný, do deseti statických záběrů traktovaný opus Mléčná dráha nesl podtitul ambientní film). Pochmurná symfonie složená z terénních nahrávek neustávajícího větru, příboje a deště tady hraje minimálně stejně důležitou roli jako výtvarně precizní kompozice, motiv umělého incestu či narativní linka. Přestože Fliegauf tentokrát nerezignuje na dialogy, spoléhá se především na souhru detailů, výmluvných mentálních obrazů a živlů – koncepci náladotvorného, víc zvukem nežli příběhem unášeného filmu je zde podřízeno vše. Lůno, Fliegaufův podvratný, futuristický pohled na Oidipovský komplex, je hodno svého titulu: podstatné věci se neskrývají na jeho povrchu, nýbrž zvolna rostou z jeho útrob. – Aleš Stuchlý
Essential Killing (Essential Killing) 2010
Filmové válečné příběhy měly odjakživa tendenci přizpůsobovat se šablonám snadno zapamatovatelných audiovizuálních zkratek a emblémů. Holocaust bude už navždy spojen s na kost vyhublými tvářemi, jež vykukují zpoza plotu z ostnatého drátu vietnamský konflikt zas nikdo neoddělí od záběrů otevřených helikoptér a jejich siluet rýsujících se proti zapadajícímu slunci v rytmu kytarových riffů Jimiho Hendrixe. I současné války na Středním východě už stačily získat vlastní kanonizovanou symboliku. Žádný se neobejde bez sebevražedných útočníků a min nastražených podél prašných cest, bez kontrastu mezi komplikovanou výstrojí vojáků v uniformách a splývavými liniemi dlouhých košil domorodců, bez záběrů válečných zajatců s černými kápěmi na hlavách, které jsou navíc vesměs snímány roztřesenou ruční kamerou, aby co nejvíce připomínaly soukromá videa pořízená pomocí digitálních fotoaparátů a posléze masově zveřejňovaná na YouTube… Kouzlo teprve druhého snímku, jímž se Jerzy Skolimowski vrátil po sedmnáctileté tvůrčí pauze k filmové režii, spočívá především v tom, že se podobným výrazovým konvencím ostentativně vyhýbá. Příběh afghánského bojovníka, který je shodou náhod vytržen ze svého rodiště a přenesen do prostředí, jež je pro něj hned několikanásobně cizí (svobodu vystřídá vojenské vězení a rozpálenou poušť sněhem zapadané lesy kdesi na severu Evropy), je v Zabíjení vyprávěn v podstatě bez dialogů a snímán v opulentních leteckých záběrech nedotčené krajiny, kterou pološílený Mohammed (ve vypjatě fyzickém podání Vincenta Galla) prchá před svými pronásledovateli. Využití kontrastu mezi vznešenou lhostejností přírody a křehkostí lidského jednání není v rámci válečných dramat ničím novým – s úspěchem se o ně pokusil třeba Terrence Malick v Tenké červené linii (The Thin Red Line, 1998). Na rozdíl od filozofické kontemplace o povaze života a smrti, zaobalené do krásných obrazů, však Skolimowského snímek nabízí daleko bezohlednější, naléhavější a také přesvědčivější podobu filmového zážitku – nikoli moralizující reflexi, ale brutálně přímočarou demonstraci toho, že násilí se rodí z nerozpletitelné a nelogické změti pohybů a výkřiků, jež jsou výsledkem strachu a instinktivní touhy přežít. – Jan Kolář
I Want to Be a Soldier (I Want to Be a Soldier) 2010
Každý z nás má v dětství svého imaginárního kamaráda. Desetiletý Alex má za kamaráda kosmonauta Harryho. Kdo by se nechtěl procházet po Měsíci? Jenže vše se změní, když Alex dostane do svého pokoje televizi. Dokumenty, filmy, zprávy, to vše mění Alexovu touhu a kapitán Harry upadá v zapomnění a přichází staff sergant John Cluster. Drsný seržant, který Alexe vede k tvrdosti a drsnosti pravého vojáka. Záliba v násilnostech, utrpení lidí a zvířat je pro Alexe a jeho dva kamarády největší zálibou. Jenže Alexovi rodiče tím trpí. Alexův psycholog (Robert Englund) žádá jeho rodiče, aby zasáhli proti jeho narůstající agresivitě. Nejvíce tím totiž trpí Alexova matka, kterou Alex nadevše miluje. Pod dozorem svého psychologa svůj postoj změní a stane se z něj zase slušný chlapec, který dá znovu šanci kapitánovi Harrymu.Jenže všechno se změní. Alex nesnáší své sourozence, dvojčata, a tím se mění i jeho postoj k rodičům a pohled na svět. Ti se díky Alexovi rozvádí a Alex se vrací zpět do svých zajetých kolejí se seržantem Clusterem.
Studená ryba (Cold Fish) 2010
Mistr bizarních vizí Sion Sono po fenomenálním eposu o lásce, náboženství a úchylkách Pod vlivem lásky (Love Exposure) přináší další osobitou reflexi soudobé japonské společnosti. Tentokrát servíruje šílenstvím, sexem, religiozitou a násilím překypující pohled do života masových vrahů. Rodina i kariéra uťáplého majitele obchodu s tropickými rybami se zásadně promění po příchodu kolegy, který se spolu se svou náruživou ženou oddává zabíjení lidí. Režisérův rukopis vyznačující se vypjatou emocionalitou a burleskní karikaturou nechává vyprávění balancovat na hraně choré fantazie a kousavé satiry.
Toast (Toast) 2010
Nigel Slater (Freddie Highmore) je docela normální, obyčejný kluk. Baví ho vypomáhat mamince v kuchyni s pečením různých dobrot. Svět se mu zhroutí ve chvíli, kdy maminka zemře a jeho tatínek si vezme hospodyni Joan Potter (Helena Bonham Carter). Jak se Nigelovi podaří přežít pubertu s nevlastní matkou po boku, která má chlapcova otce obmotaného kolem prstu?
Tlustý Albert (Fat Albert) 2004
V Americe celá generace vyrostla na sobotních komiksových seriálech Fat Albert a Cosby Kids a tyto oblíbené postavičky si našly cestu i do americké rodinné komedie režiséra Joela Zwicka.Nešťastná Doris sleduje v televizi, jak si Fat Albert a jeho kamarádi hrají. Osamělá dívka se rozpláče, její slzy dopadnou na dálkový ovladač a Fat Albert ji uslyší. Velký chlapík se širokým srdcem vnikne přes televizní obrazovku do reálného světa a jeho kamarádi ho vzápětí následují. Ve skutečném světě prožijí nečekané události, setkají se se svým stvořitelem“ Billem Cosbym, ale musejí se včas vrátit zpátky, aby se ze svého světa neztratili jednou provždy. Hrají Kenan Thompson, Kyla Prattová, Shedrack Anderson III, Jermaine Williams a Keith Robinson.