Měsíční archivy: Červen 2018
Malá z rybárny (Malá z rybárny) 2015
Hluboko pod mořskou hladinou, doprovázen rybím orchestrem, vypráví hlas moře příběh Mořského krále a jeho dcery Malé. Stejně jako mnozí jiní opustil král se svou stařičkou matkou a třemi dcerami — Malou, Prostřední a Nejstarší — vydrancované vody a odešli žít mezi lidi. V potemnělé rybárně uprostřed přístavní čtvrti plné přistěhovalců žijí teď jednotvárný život plný práce a osamění. Jednoho dne vstoupí do jejich rybího obchodu sebevědomý, pohledný, ale poněkud neurvalý mladý muž — Baron. Malá je mužem i dunivou hudbou, která jej doprovází, naprosto okouzlená. Od této chvíle se život Malé a její rodiny změní.
Hmyz: Zázrak přírodního inženýrství (Insect Dissection: How Insects Work) 2012
Hmyz je jednou nejpočetnějších skupin organismů na naší planetě. V čem tkví tajemství populačních úspěchů a odolnosti těchto nevelkých tvorů? Zeptejme se vědců, kteří tuto třídu do detailů zkoumají… Ponořte se do nitra brouků a odhalte jejich fascinující anatomii v zábavném dokumentu, který ukazuje, jak se hmyz vyvíjel, aby přežil. Dozvíte se i to, jak objevy z říše hmyzu, k nimž dochází v laboratořích, ovlivňují a inspirují technologie, jež mění náš svět. Tento snímek vás provede pitvami několika hmyzích druhů a v kombinaci s nejmodernějšími digitálními efekty odhalí miniaturní a precizní podobu genetického inženýrství v nitru těchto neobyčejných stvoření. Můžeme je brát jako havěť, ale hmyz přesto zůstane nejpovolanějším inovátorem života na naší planetě.
Na cestě po Tokiu (Na cestě po Tokiu) 2016
S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na dražbu tuňáků, za tancem butó, do rušných ulic i do starých čtvrtí, kam cizinec většinou nezavítá. Tokijská aglomerace, nacházející se na východním pobřeží ostrova Honšú, je jednou z největších na světě. Tokio je s třinácti miliony obyvatel ve dne v noci velmi rušnou metropolí a přesto je velmi čisté a organizované. Také v souvislosti s letními Olympijskými hrami 2020 ustupuje jeho klasická tvář neúprosné modernizaci a město tím přichází o jedno z podmanivých kouzel. Ale i v Tokiu ještě existují místa, kde se jakoby zastavil čas.
Tlustá jako já (To Be Fat Like Me) 2007
Sedmnáctiletá Alyson má spoustu přátel, pohledného ctitele Michaela a na střední škole patří k nejkrásnějším a nejoblíbenějším dívkám. Je posedlá péčí o figuru, a kdyby snad měla nutkání polevit, má před očima varovný příklad v podobě korpulentní matky a obézního mladšího bratra Adama. Sport je pro Alison nejen prostředkem k udržení postavy, ale také vstupenkou na vysněnou vysokou školu. Jako jedna z nejlepších hráček baseballového týmu má totiž šanci získat sportovní stipendium. Během zápasu, kterému přihlíží zástupce univerzity, ji však zraní spoluhráčka. Čeká ji dlouhá rekonvalescence a sen o stipendiu se rozplyne. Pro ambiciózní Alyson je to těžká rána, ale pak najde leták s informací o soutěži, jejíž vítěz, autor nejlepšího dokumentárního filmu, získá odměnu tak vysokou, že by vyřešila její starosti s financováním vysoké školy. Přesvědčená, že matka i bratr zneužívají svou nadváhu jako výmluvu pro životní nezdary, rozhodne se proniknout se skrytou kamerou do světa obézních. S pomocí sympatického souseda se změní v tlouštíka a vydá se do sousední letní školy. Brzy se stane terčem nevybíravých žertů, nikdo nevidí její přednosti, jen její nadváhu. Přesto se časem spřátelí s obézní Ramonou a pohledným Georgem a sbírá materiál pro svůj film. Jednoho dne je však odhalena její maska a zahanbená Alyson uteče. Záleží jí na přátelství Ramony a George a chce znovu získat jejich důvěru. Jenže to není vůbec snadné.
Poslední leč (Poslední leč) 1981
Jedinými protagonisty této nezvyklé podívané, v níž se dialogy prolínají s pantomimou, jsou revírník z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje a doktor Zvonek Burke ze hry současného dramatika Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Děj je velmi jednoduchý: tak jako každý rok přichází doktor Burke navštívit stařičkého pana revírníka, o něhož se stará pečovatelka Dobruše. V malé, nepříliš útulné místnosti prožívají oba přátelé neuvěřitelná dobrodružství, v nichž díky jejich fantazii mění úplně všední věci svou funkci, představy se stávají skutečností a vzniká tak bláznivý svět, v němž je možné všechno. Experimentální film, kde jde v podstatě o hru na hru, se zcela vymyká běžnému standardu barrandovské produkce a oprávněně zaujal kritiku i zasvěcené diváky.
Proxima Centrauri: Nejbližší hvězda sluneční soustavy (Journey to the Pale Red Dot) 2017
Pátrání po planetách mimo Sluneční soustavu dospělo k objevu historického významu. Bylo nalezeno kosmické těleso o něco větší než naše Země, keré obíhá kolem hvězdy s názvem Proxima Centauri. Se svou vzdáleností 40 trilionů kilometrů od Slunce je Proxima Centauri držitelkou titulu hvězdy nacházející se nejblíž naší galaxie. Jestlipak má její planeta atmosféru? A je možné, že na ní existuje život? Jak bychom ji mohli prozkoumat z větší blízkosti? Jaké podmínky jsou nezbytné k tomu, abychom se mohli vydat na mezihvězdnou pouť, jejímž cílem bude onen slabě rudý bod” v hloubi vesmíru?
Dukla 61 E1 (Dukla 61 E1) 2018
Ja su haviř, kdo je vic! Příběh (z) doby, kdy se socialisticky žilo, kapitalisticky pracovalo a kdy poslední z posledních byli prvními. Dvoudílný televizní film o osudech rodiny elitního havíře na pozadí největší důlní katastrofy druhé poloviny 20. století. 1. část: Osmnáctiletý Petr přivede do jiného stavu svou první lásku Janu. Aby získal byt, nastoupí přes odpor rodičů do dolu, ve kterém pracuje jeho otec Milan. Elitní havíř pronásledovaný záchvaty klaustrofobie po prožitém závalu. Petrovýma očima poznáváme drsné parťáctví i fyzicky a psychicky nepředstavitelně tvrdou práci 600 metrů pod zemí. Práci, při které jde každý den o život. A na povrchu? Tam Jana tráví dny s Petrovou matkou Marií. Ráznou ženou, která křehkou dívku nemůže vystát.2. část: 7. 7. 1961. Marii se rozpadá rodina. Petr hrubne, zhrouceného Milana přeřadili na hůře placené místo a Jana vyzradí Mariino nejtemnější tajemství. Ten den se Důl Dukla promění zanedbáním bezpečnostních pravidel v hořící peklo. Strach, chaos, panika, ale také statečnost a odhodlání zachránit ty, kteří zůstali pod zemí. A na povrchu? Ženy vyhlížející manžely, syny, milence.
1945 (1945) 2017
Jednoho horkého dne v srpnu 1945 se v malé maďarské vesničce připravují místní veselku mladému úředníkovi. Na nádraží se mezitím objevují dva cizinci s tajuplnými bednami. Vesničané se zaleknou, že by mohlo jít o příbuzné deportovaných Židů, kteří se budou dožadovat svého majetku, o který za války přišli. Další pak mají obavu, že budou chtít vrátit majetek, který si zatím ostatní přivlastnili…
Jaguár vs. krokodýl (Jaguars vs. Crocs) 2018
Dlouholetý fotograf Steve Winter a kameraman Bertie Gregory zachycují životy jaguárů v brazilském Pantanalu. Matka učí mláďata jak přežít, zatímco samec se vrhá do vody po obrovském kajmanovi.
Hra na zajíčka (The Bunny Game) 2010
Po loňském extrémním nářezu Srbský film se i letos ti nejotrlejší diváci mohou tetelit na další dávku kontroverzní a šokantní podívané. Hra na zajíčka bývá titulována jako dlouho očekávané proplesknutí pro americké horory, s čím lze pouze souhlasit. Až na zářné výjimky se produkce hollywoodských studií i indie sféry poslední roky plahočí v močálu schematických selanek oplývajících trapnými lekačkami, žurnálovými postavami a jalovými klišé. Filmová hrůza se omezuje jen na popcornové čajíčky a filmy, které dokáží diváky opravdu zadupat do sedaček, jsou jako zrnka zlata v řečišti plném marasmu. Jedním takovým zrnkem je právě režijní debut kameramana Adama Rehmeiera o prostitutce, jež padne do rukou řidiče náklaďáku, který ji soustavným terorem promění ve svého mazlíčka. Tvůrci natáčení pojali coby iniciační masochistický zážitek, takže vysoce estetizované dílo vzniklo jako záznam reálného týrání, jemuž se dobrovolně podrobila hlavní aktérka. Nikdo ze zúčastněných o společném výplodu nemluví jako o filmu. Podle nich je to monstrum negativní energie, jež během improvizovaného natáčení žilo vlastním životem a jemuž se oni podřizovali. Hlavní silou snímku ovšem není ani tak povaha zobrazovaných věcí, nýbrž sugestivní formální koncept. Hra na zajíčka představuje maximálně účinné prolnutí postupů hororu, torture porn snímků, experimentální kinematografie i videoartu. Je to audiovizuální sinusoida psychického teroru a agónie. Diváci jako by se sami ocitali uvnitř hermetického prostoru přívěsu, kde je atakují sytě černobílé expresivní obrazy a drásavá noisová kakofonie skřeků, zesílených ruchů a agresivní hudby