Onlinefilmykeshlednuti.live

Aristoteles tvrdil, že bájná Atlantida, nádherná země, která se kvůli rozmařilosti svých obyvatel propadla do mořských hlubin, leží pouze v Platónově hlavě. Fantazie o Platónově ostrovu nikdy nevyprchaly. Atlantida byla už virtuálně lokalizována do nejrůznějších koutů světa a báje se chopili dokonce i nacionalisté: na Atlantidu si činilo nárok hned několik zemí. Ti, kteří sledovali spíš náboženské cíle, ji umístili do Palestiny. Jiným se zamlouvala její poloha u Špicberků, na Kavkaze nebo v Persii, na Kanárských či Azorských ostrovech. Podle některých ležela Atlantida v Anglii nebo dokonce v Africe. Koncem 19. století se Atlantida stala oblíbeným tématem, které uchvátilo pozornost veřejnosti. Někteří romanopisci vsadili obraz Atlantidy do velkolepého kosmického prostředí, kde se hraje o osud lidstva. Ve 20. století se námětu chopila filmová studia a chrlila scénáře o bájné Atlantidě. Za druhé světové války chybělo málo, a Evropu stihl stejný osud jako ztracený světadíl, ale ani po válce Atlantida neztratila nic ze svého kouzla. Podobnost s mínojskou kulturou a erupcí Théry je udivující, a odborníci se ve světle nejnovějších poznatků shodují, že jediným kandidátem na skutečnou Atlantidu je právě Théra. Platón měl na mysli zničení starověké Théry, a jeho popis v zásadě odpovídá průběhu událostí. Legenda o Atlantidě vznikla na reálném základě. Její vznik musela vyvolat nějaká událost, a přírodní katastrofa se k tomu podle expertů hodí nejlépe. Svět doby bronzové navíc nezažil katastrofu, která by se svým rozsahem byť jen vzdáleně přiblížila erupci Théry.

Norské fjordy patří k nejdramatičtějším krajinným útvarům v Evropě. Ale chladné a temné vody fjordů jsou domovem překvapivě bohatého a pestrého živočišného světa. Nacházíme tu obrovské studenomilné korálové útesy, žijí v nich měkce se pohybující pérovníci, kteří se projevují i světelnými záblesky, a zvláštní mořští plži žhnoucí ve tmě. V zimě se uchylují mezi fjordy tak husté roje sleďů, že se jimi moře jen černá. Není tedy divu, že přitahují dravce z blízkých i vzdálenějších vod. Kepokarci a kosatky zde pořádají hostiny, jejichž zbytky pak pilně odklízejí rackové a mořské hvězdice. V létě putují fjordy a proti proudu řek lososi, kteří místy překonávají i vodopády, aby se dostali na místa, kde tradičně dochází k oplodňování jejich jiker. Jsou to malé potůčky a říčky daleko od moře. V nich se líhne milionový rybí potěr. Teprve když rybky dosáhnou věku pěti let, vydávají se na zpáteční cestu do hlubších vod norských fjordů.

Odvážit se do neznáma, objevit, co se skrývá za horizontem, najít nové hvězdy, nové světy… Tyto sny jsou staré jako lidstvo samo. Naše Galaxie – podle dnešního stavu vědeckého poznání – obsahuje asi devět miliard hvězd podobných našemu Slunci a bezpočet planet příbuzných svým charakterem Zemi. Ale nejdůležitější otázkou týkající se průzkumu planet, které mají podmínky k tomu, aby mohly být obydleny člověkem, je i nadále to, jak se k našemu možnému budoucímu domovu dostaneme. Náš seriál seznámí diváky s inovativními technologiemi jakoby převzatými z vědeckofantastických románů, které odporují fyzikálním zákonům a jednoho dne nám mohou s pomocí nukleárlní fúze, energie černých děr, případně antihmoty umožnit dosažení dosud nevídaných ultrarychlostí.