Měsíční archivy: Srpen 2021
Nezlob, Kristino (Nezlob, Kristino) 1956
Agitky pronikly do netušených oblastí. Tentokrát je hrdinou malíř, jenž vyznával lidu nesrozumitelné pseudoumění tak dlouho, dokud jej sympatická a samozřejmě uvědomělá dívka nepřivedla na správnou cestu – aby maloval každému pochopitelné obrazy podle regulí socialistického realismu.
Zaostřit, prosím! (Zaostřit, prosím!) 1956
Při promítání v zaplněném kině se přetrhl film. Komentátor uklidní obecenstvo a vyzve filmaře, aby se věnovali satiře a nalezli aktuální témata. Tvůrci uposlechnou a zaměří se nejprve na kariéru úředníka Přehršleho. Tento skromný a nenápadný muž tiše pracuje, neodmlouvá doma ani v úřadě. Jednoho dne Přehršle telefonuje vrchnímu účetnímu. Do hovoru se vmísí neznámý hlas, který vyhrožuje, že by mohl vedení podniku kompromitovat v novinách. Vrchní účetní se domnívá, že vyděračem je Přehršle a informuje ředitele. Ten se rozhodne Přehršleho raději povýšit. Úředníkova kariéra skončí, když se po čase přizná, že nic neví. Druhým terčem filmařů je kritik Pošahal, který neví, zda má sbírku mladého básníka pochválit nebo odsoudit. Od přítele se dozví o zvláštním pohybu rukou, který učinil nad sbírkou ministr. Po mnoha peripetiích zjistí, že šlo pouze o snahu uvést do chodu zastavené hodinky. Pro jistotu sbírku tedy pochválí i zkritizuje. Třetím tématem pro filmový štáb je situace, kdy má nový ředitel stavby možnost anonymně si prohlédnout nové pracoviště a zjistit nedostatky dříve, než jsou zamaskovány. Může proto přijmout různá opatření ihned poté, co se vedoucím pracovníkům představí.
Vitalina Varela (Vitalina Varela) 2019
Vitalina Varela, pětapadesátiletá žena z Kapverd, přijíždí do Lisabonu, aby dala do pořádku záležitosti svého manžela, který se do Portugalska náhle přestěhoval před pětadvaceti lety a zemřel tři dny předtím, než se ho Vitalině podařilo zastihnout. Ponurý hypnotický mikrokosmos nyní již zaniklé městské čtvrti Fontainhas, jíž truchlící hrdinka proplouvá ve snaze zachytit to poslední, co jí po manželovi zbylo, je plný ztracených duší a vyprázdněných místností, které pohlcuje omračující tma. Obraznost Costova sugestivního portrétu kapverdské diaspory podtrhují statické kompozice i všudypřítomný šerosvit.
Vše pro mou matku (Wszystko dla mojej matki) 2019
Olce je sedmnáct let a kvůli neustálým útěkům z dětského domova ji soud poslal do nápravného zařízení pro mladistvé. Jednoho dne se tam setkává s Andrzejem a Irenou. Když se doví, že bydlí nedaleko jejího rodného domu, přesvědčí je, aby ji vzali k sobě na prázdniny. Pro Olku je to příležitost konečně zjistit něco víc o své matce. Ještě netuší, jak velkou cenu za to bude muset zaplatit.
Černá Venuše (Vénus noire) 2010
Paříž 1817, Královská lékařská akademie. Nikdy jsem neviděl lidskou hlavu, která by se tak moc podobala opičí. Verdikt anatoma Georgese Cuviera, který právě ukazuje vymodelované tělo africké ženy Saartjie Baartmanové, je kategorický. Skupina jeho významných kolegů propuká v jásot. O sedm let dříve opustila mladá služka Saartjie rodnou Jižní Afriku a pod příslibem bohatství se vydala společně se svým pánem Caezarem do Evropy. Nejdříve je vystavena v dřevěné kleci coby skutečná hotentótská Venuše“ lačným divákům londýnského panoptika, kteří se přišli podívat na abnormálně vyvinuté proporce jejího těla, poté se vydává do Paříže, kde baví chlípnou společnost a stává se předmětem vědeckého bádání.
Překážka (El inconveniente) 2019
Když se Sáře naskytne příležitost koupit dům svých snů, nemůže uvěřit svému štěstí. Dům je prostorný a světlý, má nádherný výhled a je také velmi levný. Má to jen jeden malý háček: Lola, současná osmdesátiletá majitelka, v něm bude žít až do své smrti. Teoreticky by Sára neměla na dům čekat dlouho. Lola už prodělala dvě operace srdce, kouří jako fabrika a taky hodně pije. Sára se proto rozhodne riskovat a počkat. Ale jako v mnoha jiných případech v životě se věci nevyvíjejí přesně tak, jak by si přála. Měsíce plynou a Lola se zdá být čipernější než kdy dřív! A aby toho nebylo málo, Sáře se po nečekané události začne hroutit její vlastní život.
…nebo být zabit (…nebo být zabit) 1985
Je březen 1945 a nacistům je již zcela zřejmé, že válku vyhrát nemohou. Přichází proto na řadu úvahy o budoucnosti po válce a o zametání stop. Jeden koncentrační tábor se musí zcela vyklidit a zdejší vězně je nutno pohřbít v dolech. Zůstávají jenom hledači min – mezi nimi veterán španělské občanské války Vídeňák Ernest a odbojář z Prahy Kim . Ti se jednoho dne rozhodnou i s ostatními vězni utéct, ale jsou prozrazeni a většina uprchlíků je zastřelena. Dvojice hrdinů však nezůstává sama a cestou se k nim přidá i hlídací pes z tábora, jehož Kim chodíval krmit. V nadcházejících dnech vede Ernest mladého Kima v neutuchající zimě cestou za svobodou a učí jej, že v této době existuje jen jedno pravidlo, jímž se musí řídit – zabij nebo budeš zabit.
Nechte to na mně (Leave It to Me) 1955
Snaživý zaměstnanec typografických závodů tak dlouho přijímá všechny možné funkce, až se pod jejich tíhou bezmála zhroutí. Poznává, že ten, kdo chce stihnout všechno, nakonec nestíhá nic. Na dosti rozpačitém pokusu o společenskou satiru je zajímavé jméno spoluautora scénáře – je jím budoucí režisér Miloš Forman.
Misha a její vlci (Misha and the Wolves) 2021
Jako malá unikla holokaustu a žila mezi vlky. Nebo to aspoň tvrdí. Podivuhodný příběh, který vyvolá velké emoce i velkou nedůvěru.