Onlinefilmykeshlednuti.live

Zápletka této poněkud bláznivé komedie se odvíjí od záměny, která se jednoho dne stala velmi zaměstnanému panu Novákovi ve školce. Manželka musela odjet na služební cestu a roztržitý pan Novák si místo vlastního syna Ondry vyzvedl jiné dítě – Míšu. Záměně napomohlo, že oba kluci měli úplně stejné pláštěnky s kapucí. Když šel chlapce vrátit, Míšova matka prohlásila, že Novák je pravým Míšovým otcem, o jeho totožnosti totiž měla velmi mlhavou představu. A když se tak oba hezky na ulici hádali, kluci se tajně opět vyměnili. Míšova matka odvedla Ondru domů, Novák, spěchající na letiště, odvezl vyměněné dítě ke svým rodičům, aby ho pohlídali. A protože dědeček s babičkou chlapce nikdy neviděli, nic nepoznali… Jak tento propletenec záměn a omylů asi dopadne?

Černočerná letní nos, šumění lesa a šplouchání vody. Joska Vejr, po pás ve vodě, zápasí v té tmě s kluzkým, mrštným tělem ryby. Otec Vejr na břehu rybníka té vzrušující bitvě přihlíží, soustředěn na ni a zároveň na lesní pěšinku. Cvičené ucho pytláka zachytilo cosi, co do téhle noci rybářského dobrodružství nepatří. Drobný pokyn, smluvené znamení a Joska je z vody venku, úlovek bezpečně skryt před bystrým zrakem toho, jehož jméno ti dva uhodli dříve, než se skutečně objevil. Přítel osobně, nepřítel z povolání – baštýř Václav Jareš. Baštýř a pytlák, to nejde dohromady, během let se z jejich střetů stal téměř sport. Pytláci Vejrové nebyli nikdy chyceni při činu, a baštýř Václav své léčky násobí, precizuje. Přesto je tu jakási nevyjádřená, pečlivě opatrovaná, velmi hluboko schovaná nitka porozumění vášni otce Vejra a jeho syna Josky. Není to obhajoba pytláctví, ale snad sympatie ke klukovinám dospělých mužů, k zápalu pro věc, k úsilí, s nímž se tito dva mužové, trochu komičtí ve vážnosti svého počínání, plíží nocí v rybníku a s dětinskou radostí z něho kradou ryby. I tentokrát bude baštýř Václav Jareš oklamán, i tentokrát bude mít tak trochu vztek, že Vejry nechytil při činu, a znovu si umíní, že se to příště už musí podařit. Tolik chápavé lidskosti je schováno v drobných příbězích z okolí Ražické bašty, kolik jsme ji zvyklí vyčíst z díla Jaroslava Haška, podle jehož povídek byl také tento pořad natočen. Autorům se podařilo tuto velejemnou strunku nejen ponechat napnutou tak, jak to Hašek v předloze udělal, ale dokonce vyladit ji k tónům, jež z obrazového zpracování vytvořily malý koncert. Příroda kolem jihočeských rybníků, pestrá a podmanivá jako lidé, kteří u nich žili, citlivý výběr herecký představitelů, v jejich podání český humor dostává své typické zabarvení a zní nám s trochou jízlivé kousavosti i bodré laskavosti.