Onlinefilmykeshlednuti.live

David Lean svůj poslední film Cesta do Indie natočil po čtrnáctileté pauze, jež uplynula od uvedení jeho předchozího rozpačitě přijatého dramatu Ryans Daughter (Ryanova dcera, 1970). Další z jeho monumentálních velkofilmů je přepisem stejnojmenného „koloniálního románu E. M. Forstera z roku 1924, v němž autor reflektoval vlastní zkušenosti z pobytu v Indii. Lean měl zájem toto mistrovské dílo zfilmovat poté, co viděl v roce 1960 v Londýně jeho jevištní úpravu. Forster ale tehdy odmítl prodat autorská práva. Příběh se odehrává v Britské Indii ve 20. letech minulého století. V době, kdy na tomto území začal narůstat nenásilný odpor proti koloniální nadvládě, mladá dáma Adela Questedová poprvé v životě opouští Anglii. Na cestě po Britském Rádžu ji doprovází laskavá paní Moorová, s jejímž upjatým synem Ronnym Heaslopem, jenž působí jako smírčí soudce koloniální správy v provinčním městě Čandrapuru, je Adela zasnoubena. Svéhlavá, vůči domorodcům ale nepředpojatá mladá žena, kterou v exotické zemi nebaví po anglicku pít čaj o páté a chodit na zápasy póla, by ráda viděla něco ze „skutečné Indie. Příležitost k tomu se naskytne, když jí i paní Moorové chudý indický lékař Azíz nabídne, že jim uspořádá „piknik v tajemných Marabarských jeskyních. Bystrá, ale poněkud prudérní Adela však po návratu Azíze obviní z pokusu o znásilnění. Lékař je postaven před soud, který se stane rozbuškou pro dosud jen doutnající rasové napětí mezi britskými kolonizátory a domorodými obyvateli. Lean ve velkolepě rozmáchlé adaptaci, plné nevšedních panoramatických záběrů čarokrásných scenérií, které jako by vystoupily z obrazů Edwarda Leara, zůstal věrný původnímu příběhu. Ten prozkoumává neslučitelné civilizační, náboženské i sociální rozdíly mezi západní a východní kulturou v zeměpisných šířkách, kde lidé různých národností mluví stejným jazykem, přesto si ale vzájemně nerozumějí. Tento střet se sváří i v Adele (v decentně tlumené poloze ji zosobnila Judy Davisová), kterou cizokrajné prostředí fascinuje, přitahuje, ale zároveň děsí. Režisér ve scénáři změnil několik detailů, zdůraznil mystičnost příběhu a připsal pár scén (klíčová je ta, v níž Adela navštíví ruiny chrámu se sochami v erotických pozicích). Všudypřítomný britský snobismus, nadřazenost a rasismus – lékařovo obvinění je postaveno na základě předsudku, že muži tmavší rasy vždy prahnou po bílých ženách – „vyvážil zdůrazněním velkomyslnosti postavy vůči indickým tradicím i zvykům vnímavého anglického ředitele školy Richarda Fieldinga (ztělesnil jej James Fox). Snímek byl nominován na jedenáct Oscarů. V konkurenci Formanova Amadea (1984) a Jofféových Vražedných polí (The Killing Fields, 1984) si však zlatou sošku odnesli pouze sedmasedmdesátiletá Peggy Ashcroftová za jemné ztvárnění paní Moorové a Maurice Jarre za starosvětskou partituru.