Archivy blogu
Kariéra (Kariéra) 1984
Pro mladého člověka bývá nebezpečné, aby nedostatek zkušeností nahrazoval přehnanou, avšak neopodstatněnou sebedůvěrou. Přesně to postihne nedostudovaného chemika, jenž se po návratu z vojny hodlá za každou cenu prosadit. Vznikl tezovitý, proklamativní film, hlásající moudra o socialistické morálce.
Komediant (Komediant) 1984
Saskem zničeným třicetiletou válkou táhne komediantská družina principála Fortunata. Student Vavřinec uprchl z Čech a velmi si cení textu Shakespearovy tragédie Romeo a Julie, který získal na svých toulkách světem. Při jednom z improvizovaných představení ve vesnické stodole Vavřinec tragicky zahyne. Titul měl vykompenzovat vysoké náklady na výpravu filmu ze stejného historického období. Viz Putování Jana Amose. Účetně to asi sedlo, ale jinak se film značně nepovedl a diváky výrazněji nezaujal.
Brehy nehy (Brehy nehy) 1984
Inženýrka Štefka Kráľová, žena na pomezí mládí a středního věku, zasvětila svůj život profesionální kariéře. V přefeminizovaném světě textilního učiliště je úspěšná, zároveň je ale neschopná najít si v osobním životě spřízněnou duši. Místo aby hledala skutečného muže, uchyluje se před přáteli a rodinou k vymýšlení ideálního partnera. Hraný (televizní) debut režiséra Fera Feniča kombinuje hrané a dokumentární pasáže, které spolu s autentickým prostředím textilní továrny a neherci napomáhají ke skvělé dokumentaci doby, kdy film vznikal. – Daniel Vadocký
Grace Quigley (Grace Quigley) 1984
Grace Quigleyová je stará paní, žijící o samotě ve svém newyorském bytě, z jehož oken sleduje cvrkot v okolním světě. Jednoho dne však uvidí něco, co vidět nechtěla. Stane se svědkem vraždy, kterou provedl elitní nájemný zabiják Seymour Flint. Tím se samozřejmě okamžitě dostane na jeho černou listinu. Podceňovat stáří se ale rozhodně nevyplácí, v paní Quigleyové je energie, že by se jeden divil. A Seymour Flint se také divit bude. Možná si tentokrát naložil příliš velké sousto. V černé komedii excelují čtyřnásobná držitelka Oscara a majitel Zlatého glóbu .
Prodavač humoru (Prodavač humoru) 1984
Poctivý a trochu naivní ředitel estrádní agentury Jožin Petránek zasedá v kvalifikační komisi, která posuzuje baviče a artisty všeho druhu. Muž tvrdě odmítá jakoukoliv protekci. Jenže v práci i doma ho kvůli tomu čekají jen samé potíže. Odmítnutí umělci protestují, Jožinova manželka Anna by zase ráda do showbyznysu prosadila dceru své kamarádky. Ke všemu začne Jožina svádět jeho nová sekretářka Zuzana. Petránek nakonec podlehne francouzské šansoniérce Madelaine. Jenže Zuzana zavolá paní Petránkové a ta vyžene manžela od stolu i od lože. Jožin posléze přijde o funkci ředitele a stane se řadovým estrádním náborářem. Teď pro něj teprve začíná ten pravý estrádní humbuk…
Sladké starosti (Sladké starosti) 1984
Komédia o poctivom a šikovnom cukrárovi Šimonovi. Skromný starý mládenec sa v praktickom živote stáva ľahkou obeťou svojho šéfa, matky a zástupu vydajachtivých žien. V príbehu sa objavujú osvedčené postupy takmer všetkých dôležitých období filmovej komédie. Počnúc lumiérovskou etudou so záhradnou hadicou cez melancholického tuláka až po postrach okolia – Jacquesa Tatiho. Jurajovi Herzovi sa tak podarilo výrazne obohatiť nielen kolibskú dramaturgiu 80. rokov, ale najmä skromnú tradíciu slovenskej komédie.
Divoké kachny (Code Name: Wild Geese) 1984
V Hongkongu začíná bojová operace, v níž mají být zničeny proslulé sklady opia na severu Thajska, jimž vládne krutý mafián Lao Khan. Mezinárodní komando je složeno z nejschopnějších mužů s dokonalou výzbrojí. Avšak mafiáni jsou neméně zdatní a vybaveni moderními zbraněmi. Dochází k bojové akci, v níž se představí herci světového formátu – Klaus Kinski a Ernest Borgnine.
Stín kapradiny (Stín kapradiny) 1984
Film na motivy stejnojmenného románu Josefa Čapka. Kamarádi Ruda a Vašek chodí společně pytlačit. Jednou v noci skolí v lese srnce, ale jsou přistiženi hajným. Ruda ho bez rozmýšlení zastřelí a společně s Vaškem jej pak v lese zahrabe. Jejich čin ale nezůstane utajen, a tak musí oba chlapci utéct z domova. Nějaký čas se potloukají, vykradou osamělou usedlost, opíjí se ap. Jednou narazí ve venkovském autobusu na četníka, který si jich všimne. Chlapci se snaží zmizet v lesích. Zdá se, že se jim to na nějakou dobu podaří, ale při jedné bujaré pitce jsou zaskočeni náhlým příchodem četníka Marjánky, kterého bez milosti zastřelí. Následující den jsou obklíčení na kraji lesa a v přestřelce s četníky oba zahynou.
Cesta kolem mé hlavy (Cesta kolem mé hlavy) 1984
Do psychiatrického sanatoria Sluneční dvůr nastupuje nový pacient. Je jím středoškolský profesor češtiny Robert Kilian, trpící depresívní neurasteníí, která se u něj projevuje chorobnou nerozhodností. Jeho největší problém momentálně je, že neví, jestli se má oženit se svou dívkou. Brzy se seznamuje s ostatními pacienty, léčebným řádem i zdravotnickým personálem. Ti se zase seznamují s ním a jeho okřídlenou větou Pojďte, budeme na sebe hodní! Za dobu pobytu se u Kiliana vystřídají tři terapeuti, z nichž každý má naprosto odlišné léčebné metody: první je zastáncem terapie zdravým vzduchem a psychodivadla, další se naopak pokouší vzbudit v pacientovi zdravý vztek. Nakonec přichází mladá doktorka Březinová, a ta Roberta neodolatelně přitahuje
Atomová katedrála (Atomová katedrála) 1984
Stavba gigantického objektu, jakým je jaderná elektrárna v Dukovanech, si žádá pouze ty nejschopnější odborníky. Takovým je inženýr Hlaváč (Jiří Krampol), který se na projektu podílí od úplného počátku jako stavbyvedoucí. Musí se vypořádat s mnoha problémy, zejména s nedostatkem pracovních sil. Kvůli intrikám podřízených a alibistickému vedení je nespravedlivě sesazen na nižší funkci, čas mu ale dá za pravdu a při slavnostním zahájení provozu elektrárny je už opět hlavním vedoucím. Náročná práce si však vybírá daň nejvyšší, jeho srdce nevydrží zběsilé pracovní tempo… Film Atomová katedrála byl natočen podle románu Stanislava Rudolfa Běh znaveného koně. Režisér Jaroslav Balík se pokusil o ambiciózní psychologickou sondu do pracovních i rodinných problémů vedoucích pracovníků a za pomoci pro něj typických retrospektiv předložil svůj obraz tehdejší funkcionářské elity. Balíkův snímek vybízí ke srovnaní s o deset let starším filmem Jiřího Menzela Kdo hledá zlaté dno (1974). Ten také postavil do centra dění elektrárnu (vodní nádrž Dalešice) a díky poetické kameře Jaromíra Šofra tato stavba působí až podmanivým dojmem. Naopak kamera Viktora Růžičky v Balíkově filmu nenabízí nic než šedivé, neosobní záběry betonových kvádrů. Kontraproduktivní je i hudební doprovod, dlouhé pasáže z Mahlerových symfonií a klavírních koncertů Petra Iljiče Čajkovského patří do zcela odlišného typu filmu. Film dále sráží ploché dialogy a nepřesvědčivé herecké výkony. Jiří Krampol je v roli inženýra Hlaváče stejně bezradný jako ve své druhé ústřední roli normalizační éry, kterou je uvědomělý předseda JZD Štěpán v propagandistickém filmu Karla Steklého Tam, kde hnízdí čápi (1975). Vzhledem k tomu, že se oslavné budovatelské opusy točily především v 70. letech, je Atomová katedrála tématem i pojetím jakoby o dekádu zpožděná. Nicméně především díky ní byl Jaroslav Balík v roce 1985 oceněn Státní cenou Klementa Gottwalda.