Archivy blogu
Zatmění všech sluncí (Zatmění všech sluncí) 1987
Televizní hra o neuváženém činu a jeho tíživých důsledcích. Televizní hra vypráví příběh ženy, která se dopustila finančních machinací na pracovišti. Peníze si ale nepřivlastnila kvůli sobě, ke špatnému činu ji zlákala obětavost a velká, až opičí láska k dětem. Právě její dospívající děti ale nedovedou pochopit, že matka, jejich vzor slušnosti a poctivosti, která je učila bezpečně rozeznávat dobré od špatného, tak zklamala. Hledání pochopení a odpuštění bude velmi svízelné. Hlavní roli s psychologickou drobnokresbou skvěle vytvořila Věra Galatíková.
Hollywoodská rošáda (Hollywood Shuffle) 1987
Scenáristický, produkční a režijní debut Roberta Townsenda představuje satirický pohled na ambivalentní vztah mezi hollywoodskými držiteli moci a černošskými herci. Režisér ve snímku také vystupuje jako Bobby Taylor, herec toužící po velké roli, který se však pouze potýká s potížemi a který musí navíc čelit výhradám rodiny a kolegů ohledně kariéry, kterou si zvolil. Bobby pracuje v rychlém občerstvení, rozhodne se však zúčastnit ponižujícího konkurzu, na němž bělošští agenti rozhodují, jestli jsou uchazeči dost černí“. Sám se ve filmu vidí jako Sam Spade, Rambo nebo jiný hrdina, nikoli v jedné z typických rolí, které mu zbývají. Když Bobby nakonec získá roli pasáka, musí se rozhodnout, jestli si zvolí práci, která mu otevře dveře, ale v konečném důsledku jej vrhne ke dnu, nebo se vrátí ke svému původnímu životu, přičemž jeho principy zůstanou netknuty. Ve filmu účinkuje řada černošských herců, od tehdy neznámých postav jako Damon Wayans po veterány jako Helen Martin, známá ze sitcomu 227. Snímek vznikl na vlastní náklady tvůrců a byl natočen na podřadný materiál, z herce Townsenda se však díky němu stal uznávaný režisér, navíc zde jako spoluscénárista a herec v hlavní roli zahájil kariéru Keenan Ivory Wayans, který v následujícím roce, ve svém režijním debutu, obsadil do jedné z hlavních rolí právě Townsenda.
Máme se rádi (Máme se rádi) 1987
Malá televizní komedie o ženě, která by ráda strávila Štědrý večer se svými dětmi… Vánoční komedie, která řeší problém trávení Štědrého dne mladé a starší generace v početnější rodině. Stará paní Martínková plánuje společné vánoce dle starých zvyklostí. Mladá rodina dostává nový byt a rozhodne se vánoce strávit již samostatně, druzí mladí odcházejí oslavit Štědrý den u tchýně. Matka zůstává v bytě sama s televizorem, který jí zanechala mladá rodina, trpí samotou, vzpomínkami. Rozhodne se oslavit večer u stejně samotné sousedky. Mladé rodiny si vyčítají své sobecké chování a později se všichni sjíždí opět u matky.
Chlap na míru (Making Mr. Right) 1987
Jeff Peters, vědec z korporace Chemtech, vynalezl svůj vlastní robotický klon jménem Odyseus. Jeff má sice hlavu na vědu a vynálezy, ale co se týče mezilidských vztahů, je na tom bídně. A podle toho také vypadá jeho klon. Chemtech věří, že kdyby měl Odyseus trochu více jiskry, mohl by se použít pro reklamu a shánění peněz od sponzorů. Zaplatí tedy odbornici na public relations Frankie Stoneovou, aby ho naučila dobrým mravům, taktu a vůbec interakci s druhými. Frankie ale nakonec stvoří něco, co se až příliš podobá její představě ideálního protějšku.
Kam, pánové, kam jdete? (Kam, pánové, kam jdete?) 1987
Hlavní postavou je čtyřicetiletý architekt Jan Kolvara, který sice zapomněl tašku se sportovním oblečením v telefonní budce, ale přesto se z jakéhosi trucu pustí do dálkového pochodu, společně se svým mladším kolegou Robertem, jeho dívkou Eliškou a také svým bývalým kamarádem a současným nadřízeným Crhou a jeho milenkou Vaňkovou. S přibývajícími kilometry se však blíží nejen cíl, kterým je sto ušlapaných kilometrů, ale také řada osobních rozhodnutí a vyřešení Janových pracovních i osobních vztahů nejen k Crhovi, který jemu a Robertovi nabídl vypracování projektu rehabilitačního sanatoria, aby je pak podrazil a prosadil zcela nevyhovující návrh své milenky, ale také k Elišce, která ho nepřestává svádět a manželce Madle, jejichž vztah má daleko do někdejší idylky.
Přízrak (Přízrak) 1987
Napínavý detektivní příběh podle povídky spisovatelky Hany Proškové se odehrává krátce po válce na jednom zámku, kde na brigádě pracuje parta studentů na reevidenci archivu. Za dlouhých večerů si při společných sedánkách vymysli fiktivní postavu Přízrak, která se záhadně pohybuje v prostorách zámku a ruší jeho klid. Jenže – fikce se zhmotní a nebezpečí začíná být krutě skutečné… Scénář k televizní inscenaci z roku 1987 napsala sama autorka spolu s režisérem Dušanem Kleinem.
On je má dívka (He’s My Girl) 1987
Z Reggieho se převlekem stane Regina, která doprovodí svého kamaráda na jeho veledůležité cestě do Hollywoodu…
Sladká pomsta (Sweet Revenge) 1987
Boone je elegantní a galantní dobrodruh, jehož vášní je blahobyt a nebezpečí. Když má s dvěma dalšími krásnými ženami nebezpečné potíže s obchodníky s bílým masem, Boone vezme rozum do hrsti a pokusí se vymyslet, jak by zachránil oběti ze spárů po zuby ozbrojených darebáků. Nikdy totiž neztrácí duchapřítomnost.
Kam doskáče ranní ptáče (Kam doskáče ranní ptáče) 1987
Trochu bláznivá, trochu fantastická komedie pro děti: Působením blesku a dalších záhadných okolností se nadaný žák šesté třídy začne objevovat v dalších mutacích, které se od sebe charakterově liší…
Dobrý den, Babylónie (Good Morning, Babylon) 1987
Ó, slavné to byly časy, kdy starý Bonnano a jeho sedm synů vlastníma rukama zachraňovali nejcennější památky země. Nebylo tehdy věhlasnějších restaurátorů v Itálii, práce za nimi vzkvétala, radost podívat. Nové světové pořádky ale s sebou přinesly nedostatek práce a Bonnanova firma zkrachovala. Dva nejmladší a nejnadanější bratři, Nicola a Andrea, odešli hledat práci do Ameriky, když před tím otci slíbili, že vydělají dost, aby se mohli do Evropy vrátit a firmu zpět koupit. V Americe ale pořádná práce nebyla, a tím méně pro dva Italy, co sice mohli dokázat zázraky, ale nemohli o tom nikomu říct, protože neuměli jazyk. Protloukali se všelijak, dokonce pásli prasata. Ani když se dostali na Světovou výstavu do San Franciska a pomáhali se stavbou Italského pavilonu, nebylo vyhráno. Práce to totiž byla jednorázová, a když dům stál, zase neměli co dělat. Osud jim však přihrál do cesty největšího režiséra té doby, D .W. Griffitha.