Onlinefilmykeshlednuti.live

Česko má svého Jana Amose Komenského, Itálie má svou Mariu Montessoriovou. Když v roce 1892 vstoupila do posluchárny lékařské fakulty římské university „La Sapienza“, vzbudila všeobecnou pozornost. Byla vůbec první ženou-studentkou v celé historii fakulty. Nikdo tehdy netušil, že bude nejen první italskou lékařkou, ale že se stane i jednou z nejvýznamnějších osobností Itálie vůbec. Měla odvahu a systematičnost muže a vnímavost a citlivost ženy. V dosud mužském oboru psychologie tak přišla s revoluční myšlenkou respektovat osobnost dítěte a představit si svět z jeho úhlu pohledu. Když pak dokázala přivést skupinu retardovaných dětí ke státní zkoušce, kterou absolvovaly s lepšími výsledky, než děti z normální školy, začalo se mluvit o „Montessoriové zázraku“. Její převratná metoda začala dobývat svět. Maria však nebyla jen nadšenou psycholožkou a pedagožkou. Měla svou lásku a ani ona jako kterýkoliv smrtelník nebyla chráněna proti zklamání a trápení.

Česko má svého Jana Amose Komenského, Itálie má svou Mariu Montessoriovou. Když v roce 1892 vstoupila do posluchárny lékařské fakulty římské university „La Sapienza“, vzbudila všeobecnou pozornost. Byla vůbec první ženou-studentkou v celé historii fakulty. Nikdo tehdy netušil, že bude nejen první italskou lékařkou, ale že se stane i jednou z nejvýznamnějších osobností Itálie vůbec. Měla odvahu a systematičnost muže a vnímavost a citlivost ženy. V dosud mužském oboru psychologie tak přišla s revoluční myšlenkou respektovat osobnost dítěte a představit si svět z jeho úhlu pohledu. Když pak dokázala přivést skupinu retardovaných dětí ke státní zkoušce, kterou absolvovaly s lepšími výsledky, než děti z normální školy, začalo se mluvit o „Montessoriové zázraku“. Její převratná metoda začala dobývat svět. Maria však nebyla jen nadšenou psycholožkou a pedagožkou. Měla svou lásku a ani ona jako kterýkoliv smrtelník nebyla chráněna proti zklamání a trápení.

Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (…) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští.

Krátký film o dvojčatech Klárce a Violce. Violka je postižená „aspergerovým syndromem“ a vyžaduje stálou péči své sestry, která stále víc a víc touží po úplně jiném životě, než který pro ni osud přichystal. Její tatínek (Jakub Špalek) by byl rád, kdyby se stala doktorkou, stejně jako on. Klárka se tajně schází s bohémsky laděným klukem Matějem (Milan Hajn) a zkouší spolu divadelní hru na přijímačky na DAMU. Zamiluje se do něj a vše se ostře vyhrotí, když její rodiče zjistí, že jim Klárka lže. Nakonec přichází den přijímacího řízení a Klárka nechává svou sestru doma samotnou. Ta dostává záchvat a blíží se nepříliš optimistické finále. Na krátkém filmu spolupracoval také divadelní režisér Jiří Ondra a scénografka Kateřina Kroupová. Dramaturgie se ujal Tomáš Kepka.