Měsíční archivy: Červenec 2015
D’Artagnanova dcera (La fille de d’Artagnan) 1994
Aby pomstila násilnou smrt matky představené, utekla z kláštera a vydala se do Paříže za otcem s žádostí o pomoc. Jenže tomu se ani trochu nechce bojovat, a už vůbec ne s gardou zrádného vévody Crassaca. A tak d’Artagnanově dceři nezbývá nic jiného, než vzít spravedlnost do vlastních rukou…
Věčná smolařka (Anleitung zum Unglücklichsein) 2012
Tiffany Blechschmidové táhne na třicet. A světe div se, je to velmi náladová, neurotická, podezřívavá a rozporuplná mladá žena. Přestože prodává v gurmánském berlínském obchodě „cukrovinky štěstí“, sama o něm nemá valné mínění. Každý malý kousek štěstí, který kdy zažila, byl vykoupen větší či menší pohromou. Nechápe, co na něm každý vidí. Musí být štěstí vždycky spojováno s láskou? A proč se pokaždé, když ho konečně máme na dosah, musí něco pokazit?
Smuteční slavnost (Smutecní slavnost) 1969
Dlouho zakázaný snímek, natočený podle románu Evy Kantůrkové, se odvíjí ve dvou časových rovinách: jednak líčí vystěhování odbojného sedláka, jednak jeho pohřeb o několik let později ve vesnici, kam se nikdy nesměl vrátit – ani po smrti. Místní mocenská elita se smuteční slavnosti právem obává, průvod truchlících by se totiž snadno mohl změnit v mlčenlivý akt nesouhlasu. Režisér Zdenek Sirový, jenž baladicky laděný příběh rozložil do tří částí, postihl, jak údajný „socialismus s lidskou tváří“ se s tím stalinským rozchází jen v otevřenosti represí, mocichtivost zůstává stejná. Drama bezmála dosahující rozměru antické tragédie přivádí na scénu odhodlanou ženu, vdovu po zesnulém, která urputně, bez ohledu na ustrašeného služebníka božího a navzdory místním funkcionářům, prosazuje honosnou poslední cestu. Tvůrci se přitom vyhýbají heroizaci svých hrdinů.
48 hodin (48 Hrs.) 1982
Slavný thriller s prvky komedie o drsném poldovi a ukecaném vězni, kteří společně pátrají po uprchlém vrahovi. Z vězení utekl nebezpečný trestanec. Odzbrojil detektiva Jacka Catese a jeho pistolí zastřelil dalšího policistu. Jack Cates je však tvrdý polda, který je odhodlán pomstít smrt kolegy za každou cenu. Aby se dostal vrahovi na stopu, rozhodne se „vypůjčit“ si z vězení na osmačtyřicet hodin vězně Reggio Hammonda, který by mu mohl pomoci. Vrah se totiž chystá vybrat skrýš s lupem, o který ho Hammond připravil. Přestože jsou zájmy obou mužů zcela odlišné, cíl mají oba stejný, dopadnout uprchlíka. Není to však snadné. Už jen proto, že každý z dvojice pronásledovatelů je zcela odlišný. Jack je málomluvný drsný polda, Reggie lehkomyslný mluvka a hazardní hráč. A tak není divu, že musí přes vzájemné osobní antipatie během pronásledování plného honiček, přestřelek a dalších dramatických situací, nejprve naučit respektovat jeden druhého.
Hranice smrti (Bordertown) 2006
Novinářka Jeniffer Lopez se zajímá o sérii tajemných vražd mladých žen, které se vydaly do pohraničí za prací. Postupně se počet obětí zvětšuje…
Reportérka amerického listu Chicago Sentinel, Lauren (Jennifer Lopez), přijíždí do pohraničního mexického města Juarez, aby přímo na místě napsala článek o sérii tajemných vražd, jejichž oběťmi jsou výhradně mladé dělnice, které se do pohraničí vydaly za štěstím. Čím déle v Juarezu pobývá, tím je situace nepřehlednější. Postupně vyplouvá na povrch, že nejde o několik málo obětí, ale jejich číslo se záhy přehoupne z desítek do stovek.
Vyšetřování ztráty třídní knihy (Vysetrování ztráty trídní knihy) 1997
Cimrman jako pedagog byl požádán, aby zpracoval do Kapesní učebnice c. k. poddůstojnického sboru heslo Země česká. V té době znal Čechy jen z mapy rakousko-uherského mocnářství v měřítku 1:500 000. Napsal: „Zemi českou co do jejího povrchu lze charakterizovati jako hory, doly, černý les. Mezi Sušicí a Pískem je poušť. Severně od města Kouřim táhnou se rozsáhlé tabákové plantáže až ke kuřácké metropoli Šluknov. Zkamenělé výměšky vyhynulých mamutů dolují pilní Čechové v okolí Veltrus. Za zmínku stojí též okultistické doupě Duchcov a letovisko jihočeských zbohatlíků Prachatice. Léčbou štítné žlázy jsou známy lázně Volary. Český ráj je krajem nudistů. Zdejší adamité a evité chodí zde, jak je Pánbůh stvořil, oděni jen tu a tam, nedbajíce církevních pohrůžek z Mnichova Hradiště. Své centrum, památný to hrad, pojmenovali si nudisté českým názvem pro krásnou ženu: Kost.“ Zůstává dodnes tajemstvím, zda Jára Cimrman přispěl takto do příručky z pouhé neznalosti, či zda byl veden úmyslem rozložit poddůstojnický sbor a znemožnit mu případné operace na českém území.
Hospoda Na mýtince (Hospoda na mýtince) 1997
Geniální skladatel Jára Cimrman a jeho opereta. U příležitosti zahájení provozu slavného vídeňského „Riesenradu“ byla vypsána soutěž o nejlepší operetu. Odeslal ji také Čech – Jára Cimrman, a to rozmáchlým sedmihodinovým dílem „Proso“. Díky své snad jediné záporné vlastnosti – drobnému škudlilství – nepodal zásilku s partiturou doporučeně, což umožnilo Franzi Lehárovi, Johannu Straussovi, Oskaru Nedbalovi a dalším členům poroty, aby si geniální operetní fresku doslova rozebrali. Vědecký tým českých cimrmanologů dokazuje po mnoha desetiletích, že autorem světově proslulých melodií z Netopýrů, Polských krví a mnoha dalších operet je zapomenutý Pojizeřan Cimrman.
Vražda v salónním coupé (Murder in a Parlor Car Compartment) 1997
V luxusně zařízeném salonním coupé mezinárodního rychlíku cestují tři pasažéři: slavný český policejní inspektor Trachta, průmyslník Meyer, který vyrábí všechno pro zahřátí (kožichy, rum, šamotové cihly), a továrník Bierhanzel, výrobce masti pro houstnutí vlasů. Ve stanici Istanbul přibude k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček, dokončující svou diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Cesta probíhá klidně až do chvíle, kdy továrníka Bierhanzela rozbolí zub. Vlakový steward – jakýsi konduktér pro boháče – přispěchá se šlapací vrtačkou a továrník se po zákroku cítí mnohem lépe. Záhy bolest pomine úplně, neboť Bierhanzel zemře. Takto efektně otevřel Jára Cimrman svou detektivní hru „Vražda v salónním coupé“, v níž zúročil své zkušenosti z policejní služby na vídeňské „čtyřce“. O jeho kriminální a kriminalistické kariéře nás poučí série fundovaných přednášek, polemizujících s rakouským středoškolským profesorem E. Fiedlerem.
Němý Bobeš aneb Český Tarzan (Dumb Bobes, or Czech Tarzan) 1997
To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí