Onlinefilmykeshlednuti.live

Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky.

Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec.

Tým pražských cimrmanologů se vydal do Liptákova v Jizerských horách. Cílem bylo prozkoumat drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím a výsledek stál za to.

Příčinu silné obliby blanické pověsti v Čechách vidí Cimrman hlavně v zeměpisné poloze naší vlasti. Shodně s Palackým byl si vědom toho, že “ jsme tu v Evropě jako zrnko mezi dvěma mlýnskými kameny. Ze západu na nás naléhá imperialismus germánský a z východu nás drtí rozpínavost kolosu velkoruského. Není divu, že takto tísněný malý národ hledá sobě ochrany nadpřirozené, a i zázračné, neboť jedině zázrakem lze tu přežít.“

K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud – z divadla.

ŠVESTKA – je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.

Komediálně laděný film V. Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne, natočený na motivy povídky Jiřího Brdečky, lze označit jako groteskní moralitu. Zachycuje výjevy ze života stárnoucího elegána a svůdce mladých dívek, který ze strachu před stářím a smrtí se zoufale snaží urvat, co se ještě dá. Postupně si však uvědomuje, že jeho počínání je marné a bláhové, že ve svém životě spíše ztrácel, než získával. A tak se z Fauna, na první pohled šarmantního a úspěšného muže, stává tragikomická figura zbytečného člověka. Člověka se slabošským charakterem, který po celý život chtěl jen brát a dostávat, aniž příliš riskoval. Jeho životní styl, úzkostlivě uzavřený do soukromí, je zdánlivě přitažlivý, ale jak sám hrdina zjišťuje, ústí do samoty a prázdnoty. Autorky scénáře V. Chytilová a E. Krumbachová usilovaly o jakousi moderní commedii dellřarte. Vrstvením komediálních i vážných situací odkrývají hlubší jádro příběhu, jímž je právě téma stáří a zmarněného života. Ve formálním vyjádření zůstává režisérka věrna svému rukopisu. Kromě něj dominuje snímku obrazové zachycení Prahy a vynikající herecký výkon L. Suchařípy.