Onlinefilmykeshlednuti.live

Dramatický příběh třiceti terezínských vězňů, kteří byli donuceni vykopat společný hrob pro zavražděné muže z Lidic. Filmový dokument s hranými a kreslenými sekvencemi… Tento filmový projekt seznamuje diváky s dosud málo známou skutečností, která spojuje dvě symbolická místa našich dějin – Terezín a Lidice, a to prostřednictvím ojedinělého příběhu, jehož hrdiny se stali náhodně vybraní terezínští vězni, kteří byli nacisty donuceni vykopat společný hrob pro zastřelené lidické muže. Tato dramatická epizoda lidické tragédie se odehrála bezprostředně po likvidaci obce, tj. 10. června 1942 od pozdního odpoledne do časného rána následujícího dne. Během 36tihodinového časového úseku se v Lidicích odehrálo neuvěřitelně silné drama se spoustou dějových peripetií na pokraji života a smrti, psychických a fyzických sil a vyčerpávajících emocí… O mužských obětech lidické tragédie padla zmínka ve slavnostních projevech, aniž by někdo ozřejmil, jakým peklem nacistického teroru museli projít nejen oni, ale také jejich hrobaři – terezínští vězni. A právě z útržků zachovaných svědeckých výpovědí několika z nich vyplývá, že se lidičtí muži nenechali popravit jako ovce, že řada z nich kladla odpor a měla i v posledních momentech života odvahu se bránit. Zrovna tak statečně se zachovali vězni z Terezína, kteří se stali hrobaři proti své vůli, a kteří se až do poslední chvíle domnívali, že to oni sami se stanou oběťmi nacistické pomsty za Heydricha. Fašističtí pohlaváři, kteří si je zřejmě vybrali jako levnou pracovní sílu“ a zároveň svědky, předem odsouzené k likvidaci na Východě, tak navždy propojili osud třiceti nedobrovolných hrobařů s osudem pohřbívaných, ale také osud Lidic s osudem Terezína… Osu filmového vyprávění tvoří povídka Dvořákovo Rekviem Františka R. Krause, který byl sám jedním z hrobařů a také jedním z osmi bývalých terezínských vězňů, kteří přežili vyhlazovací tábor Osvětim-Birkenau. Dále jsou to dochované vzpomínky nejmladšího z hrobařů Viktora Laše a několika dalších pamětníků z Lidic a Terezína.

Šest miliónů tun těžká Velká pyramida v Gíze je posledním přeživším zázrakem starověkého světa. Jak je možné, že se dávným Egypťanům podařilo postavit hrobku mocného faraóna Chufua s takovou precizností, když se nemohli spolehnout na žádné z dnešních nástrojů a moderních přístrojů? A odkud přišly tisíce dělníků, které se dřely na masivních kamenných kvádrech do úmoru? Byli to otroci, nebo dobrovolníci, a kde bydleli, čím je živili, jak byli organizováni? Film Šifra Velké pyramidy odhaluje nejnovější důležité nálezy z archeologických výzkumů, díky nimž se mění náš pohled na nejambicióznější stavbařský projekt starověku. Odhalte ztracené město“ a nejintimnější podrobnosti o životech dělníků i úředníků, kteří pracovali na pyramidě. Nedávno se francouzským archeologům dokonce podařilo najít každodenní záznamy pracovního týmu, jenž dovážel na stavbu vápencové bloky. Sledujte, jak náročná stavba pyramidy sjednotila celý národ ve snaze vybudovat věčný památník jednoho panovníka a zajistit štěstí pro všechny v tomto i příštím životě.

Opevnění budované v letech 1929–1940 nakonec nesplnilo svůj účel a Francii před nacisty neochránilo… Rozsáhlá soustava vojenských opevnění, rozprostírajících se po celé délce východní hranice Francie, dodnes poutá pozornost historiků i laiků. Francouzi se jen obtížně vzpamatovávali z traumat, způsobených hrůzami a zákopovými bitvami první světové války. Francouzští armádní představitelé přišli s nápadem zbudovat rozsáhlou linii odolných opevnění. Plánovali postavit na padesát pevností, včetně bunkrů, v nichž by byla umístěna mohutná děla. Tyto bunkry měly propojovat podzemní chodby o celkové délce mnoha set kilometrů. Cílem bylo vybudovat neprostupnou obrannou zeď. Celou infrastrukturu navrhli špičkoví armádní stavební inženýři.