Filmy žánru: Psychologický
Postavení mimo hru (Postavení mimo hru) 1979
Psychologický příběh mladého špičkového sportovce – hokejisty, ukazující i stinné stránky všestranné péče, které se naši vrcholoví sportovci těší. Na jedné straně stojí mimořádně přísnivé životní podmínky, na druhé však lidská závist, vrtkavost přízně publika, pomluvy, úplatkářství a další nešvary, které mohou negativně zapůsobit na méně pevný charakter…
Finský nůž (Finský nůž) 1965
Dva nudící se mládenci se rádi vytahují, jenže znenadání tragické vyvrcholení jedné rvačky je přiměje, aby se vydali na bezhlavý útěk před zodpovědností… Důraz je položen především na stále zkratovitější chování lidí, kteří se ocitli v mezní situaci.
Všechno nebo nic (Všechno nebo nic) 1984
Přístupy k důležitým životním hodnotám se mohou různit: zatímco vrcholový sportovec, jenž se prosadil v cyklistice, se snaží svůj talent výhodně zpeněžit, jeho bratr se nemůže kvůli postižené ruce věnovat milované sochařině a hledá náhradní sebeuplatnění. Oba navíc spojuje – a současně rozděluje – milostný vztah k téže ženě. I tento snímek patří mezi nepříliš věrohodné pokusy o psychologický portrét současnosti, mondénně předváděný na ne zcela obvyklých profesích.
Třiatřicet stříbrných křepelek (Třiatřicet stříbrných křepelek) 1964
Podle námětu Jana Trefulky natočil Antonín Kachlík psychologickou studii ze života jedné ženy, zaměstnané matky dvou malých dětí. Snímek zachycuje malý výsek z jejího života, pouhý jeden den, během něhož hrdinka bilancuje, co dosud prožila a v čem uspěla či neuspěla. A bilancování to není optimistické, neboť marně hledá nějaký záchytný bod: její manželství ztroskotalo a poměr se ženatým mužem neskýtá valnou budoucnost…
Dovidenia v pekle, priatelia (Arrivederci all’inferno, amici) 1970
Všichni jednou usneme, náš sen se stane skutečností a den začne o půlnoci… Na odlehlém vesnickém sídle si skupinka lidí chce žít vlastním životem daleko od celosvětové katastrofy. Založí svou vlastní fiktivní rodinu a po celou dobu se oddávají neustálým radovánkám, potápí se do úvah o smrti a životě a upadají do nejrůznějších meditací či zdivočelého jednání. V sídle se k ústřední trojici postupně přidávají další lidé a vznikne jakási bizarní komunita existující mimo čas a prostor. Teror fanatického diktátu, kázající spásu v budování rudé archy“, je však dožene i zde… Jeden z klíčových filmů slovenského Felliniho“ , založený na alegoriích a symbolech, měl velmi pohnutý osud. Začal se natáček během Pražského jara 1968, za kamerou stanul sám Jakubisko a scénář sepsal společně s , ale natáčení bylo před koncem zastaveno a film se nedokončil. Italský koproducent sice v roce 1972 uvedl svou verzi snímku, od ní se ale režisér zcela distancoval. Jakubisko se po tvrdém cenzurním zásahu dostal na černou listinu tvůrců a svůj další hraný film natočil až v roce 1979 – . Až po pádu režimu a v opojné atmosféře Sametu se mohl opět vrátit k projektu a po dotočení několika scén s původními herci se film dočkal premiéry, a to po dlouhých dvaadvaceti letech.
Měsíc nad řekou (The Moon Over the River) 1953
Jeden z mála dokladů, že i v tuhých 50. letech vznikaly jiné, apolitické filmy, byť z dnešního hlediska možná zcela vyšeptalé, s teatrálním přednesem. Fráňa Šrámek poskytl námět k nostalgickému ohlédnutí dávných spolužáků na jednom abiturientském sjezdu, kteří zjišťují, jak jim život neplodně proklouzl mezi prsty. A ani nemají šanci vymanit se z maloměstského sevření.
Příběh kriminálního rady (Příběh kriminálního rady) 1994
Rada Heumann, úspěšný kriminalista, pátrá po několikanásobném vrahovi dětí. Ale to je jen jedno tajemství, které příběh spisovatele přináší. Autor s psychologickou přesností rozehrává i Heumanmovo rodinné zázemí a otcovský despotismus, jehož obětí se stává mladší ze dvou synů. Viki, chlapec před maturitou, se cítí otcovým diktátem ponižován. Rozhodne se otci pomstít tím, že zpochybní jeho kriminalistickou neomylnost. Vztah otce a syna je také páteří televizní dramatizace , která v plné míře respektovala autorův záměr: tragickým příběhem vyjádřit naléhavé varování před odlidštěním rodinných vztahů. Režisér svěřil hlavní roli , který vytvořil vynikající studii člověka, pro něhož povinnost byla vždy nadřazena osobním pocitům.
Dotek ruky (Dotek ruky) 1984
Televizní inscenace o krizi rodiny po rozvodu rodičů… Příběh rodiny, v níž mají oba manželé po rozvodu. Nepřijetí syna na vysokou školu, uvede do pohybu dění, v němž se odhalí nahromaděné problémy. Otčím si se synem nerozumí, matka je na něj fixována, vlastní otec svým jednáním podporuje syna v citovém vydírání matky. Vzájemné vztahy mezi partnery se vyhrotí, je těžké vyslechnout pravdu a přiznat si svůj podíl viny. To se matce podaří a setkání u vánočního stromu naznačuje smíření.
Pacientka Dr. Hegla (Pacientka Dr. Hegla) 1940
Dokud srdce bije, nedá si poroučet. Dcera lékárníka Janoty Karla má před svatbou s movitým právníkem Jaroslavem Křížem. V den svatby ji však místo obřadu čeká operace slepého střeva. Po úspěšném zákroku dostane oslabená Karla navíc i těžký zápal plic a dokonce u ní nastane srdeční kolaps. Naštěstí je v péči nejlepšího pražského chirurga MUDr. Hegla, jenž mladou ženu zachrání před jistou smrtí. Karla se do přitažlivého lékaře zamiluje a začne se s ním scházet. Heglova rezignovaná žena v zájmu zachování rodiny manželovy zálety tiše trpí. Zato Karlin snoubenec se se situací nedokáže vyrovnat a spáchá sebevraždu. Když Karla s Heglem otěhotní, doktor se od ní odvrátí. Má už ostatně novou pacientku. Dívka je přesto odhodlaná si dítě nechat… Románový příběh autorky Marie Pujmanové o mladé ženě, která navzdory měšťáckým konvencím prosazuje svobodnou lásku a dokonce nemanželské mateřství, vzbudil v době vydání (1931) velký zájem. Svědčí o tom skutečnost, že i významná německá režisérka Leontine Saganová (Děvčata v uniformě) usilovala již v roce 1933 o jeho zfilmování. Adaptaci však nakonec natočil v roce 1940 scenárista a režisér Otakar Vávra. Výsledek patří k tomu nejlepšímu, co za okupace v české kinematografii vzniklo. Dodnes diváky potěší brilantní scenáristické a režijní provedení, dobová kritika pochválila hvězdné obsazení a herecké výkony Otomara Korbeláře, Adiny Mandlové, Světly Svozilové, Zorky Janů a Svatopluka Beneše.
Tři tuny prachu (Tři tuny prachu) 1960
Příběh se společenským a etickým problémem: manželský trojúhelník je ozvláštněn bojem proti prašnosti a průmyslovým exhalacím. Šustot papírových dialogů nedokázali zrušit ani zkušení herci.