Onlinefilmykeshlednuti.live

Nová identita, nová vlast a nový cíl – tvrdý trénink až do vysílení. V takovém duchu se nese výcvik adeptů Cizinecké legie.Legio Patria Nostra – Legie je naše vlast. Tak zní motto francouzské Cizinecké legie, která je elitní jednotkou francouzské armády a která je nasazována na zvláštní operace. Byla založena v roce 1831 za krále Ludvíka Filipa III. Orleánského. Tehdy měla sehrát roli při kolonizaci severní Afriky. Za I. i II. světové války bojovaly v jejích řadách desítky tisíc legionářů padesáti různých národností v Evropě i v Africe. Stály na straně Francie proti Německu. Po roce 1945 operovala Cizinecká legie především v Alžírsku. Velitelství tam mělo své sídlo do roku 1962. V řadách Legie bojovalo mnoho význačných osobností. Patřili k nim prezident Třetí republiky Patrice de Mac-Mahon či americký jazzový zpěvák a hudební skladatel Cole Porter. A také kontroverzní německý spisovatel a filozof Ernst Jünger. I dnes Legie láká zájemce z různých kontinentů. Někteří zažili osobní neúspěchy, jiní unikají před spravedlností. I francouzští občané mohou takto získat novou identitu.Francouzská Guyana leží sice v Jižní Americe, avšak jakožto francouzský zámořský departement je součástí Evropské unie, a proto zde ve vojenském výcvikovém středisku vztyčují slavnou trikolóru. Tady ve 30° Celsia ve stínu a při 90% vlhkosti vzduchu legionáři podstupují výcvik, aby následně zvládli operace v tropických pralesích.Velitelství Cizinecké legie sídlí ve městě Kourou, 80 kilometrů severně od hlavního města Cayenne. Výcvikové středisko se nalézá v blízkosti vesnice Régina. Legionáři zde stráví dva týdny v terénu. Budou odříznuti od světa, v lese o rozloze 1000 hektarů. Ti, co projdou výcvikem, zůstanou ve Francouzské Guyaně další dva roky. Jejich posláním bude ochrana Kosmického centra poblíž Kourou a také kontrola hranice s Brazílií, přes niž načerno proudí nevítaní hosté – ilegální zlatokopové, kteří plení zlatá ložiska v přírodních rezervacích Francouzské Guyany.

BW Pioneer není obyčejným plavidlem. Je to zároveň pohyblivá ropná plošina schopná těžit „černé zlato z hloubky více než 2500 metrů.Přestavbou již vyřazeného tankeru, jejíž rozpočet přesahuje půl miliardy dolarů, má vzniknout plovoucí ropná plošina, oficiálně „zpracovatelské, skladovací a distribuční plavidlo. Pokud bude přeměna úspěšná, mohl by Pioneer vytěžit přibližně miliardu barelů ropy. Nejdříve však čeká dělníky a inženýry dlouhých 15 měsíců práce v singapurské loděnici. Sedmnáct let staré plavidlo, jehož trup byl třikrát delší a stokrát těžší než Jumbo Jet, mělo skončit na vrakovišti, místo toho však bylo vybráno pro ambiciózní recyklační projekt. Mezi hlavní nezbytné úpravy patřila kompletní oprava oprýskaného trupu, přidání nových kajut pro početnější posádku, stavba speciální věže se zdvihacím zařízením na přídi a přidání strojního zařízení v centrální části trupu, což se neobešlo bez potíží a mnohdy vyžadovalo důmyslná řešení.

Od svatojánské noci až do Vánoc se pod Grossglocknerem stále něco děje. Obyvatelé tohoto romantického koutu rakouských hor si na nudu rozhodně stěžovat nemohou…Grossglockner neboli „Velký zvoník se vypíná majestátně k nebi v samém srdci pohoří Vysoké Taury. Jeho vrchol dosahuje výše 3798 metrů. Leží na pomezí dvou spolkových zemí: Korutan na východě a Tyrolska na západě. Je nejvyšší horou Rakouska a ovlivňuje život obyvatel tohoto drsného kraje. O pokoření hory sní alpinisté z celého světa a dá se říci, že vesnice pod tímto horským velikánem jsou doslova kolébkou alpinismu. Například v obci Kals pracují horští průvodci již od roku 1854. I dnes tato činnost znamená pro zdejší muže výhodný přivýdělek. Jejich služby si lze zaplatit ve středisku Spolku horských průvodců. Samotný Spolek funguje už od roku 1869. Měl zastřešovat vysokohorské průvodce z kraje, organizovat túry a výstupy do hor, a především zajišťovat bezpečnost turistů v horách. Pro vysokohorské turisty zde byly také vybudovány chaty. O jednu z nich – Glorerhütte – se stará její nájemce Toni Riepler. Toni má chatu v pronájmu pátým rokem. Vybudovali ji už v roce 1887 alpinisté na poloviční cestě k vrcholku Grossglockneru, v sedle Bergertörl, přes které se lze dostat do sousedních Korutan. Chata v současnosti patří německému svazu alpinistů, který ji Tonimu pronajímá. Ten jako nájemce a správce chaty zajišťuje její fungování a ubytovací služby pro turisty. Chata sama prošla několika změnami, při kterých byla postupně rozšiřována. Malé pokojíčky nyní nabízejí sedmdesát lůžek. Toni a jeho žena se sami starají o pohodlí turistů. Jejich činnost se podřizuje běhu ročních dob. Na začátku léta mají plné ruce práce. Musí zajistit různé úpravy, opravy i „generální úklid chaty, aby byla připravena pro vysokohorské turisty. V létě se Toni kromě péče o chatu věnuje i práci horského průvodce. A na podzim je potřeba po ukončení turistické sezóny chatu zazimovat. I když mají zdejší obyvatelé stále spoustu práce, vždy si najdou čas i na oslavu svátků a setkání s rodinou a blízkými přáteli.