Onlinefilmykeshlednuti.live

Nehostinné území, o které se dosud mezi Velkou Británií a Argentinou vedou spory, ukrývá vzácné přírodní poklady.Souostroví Falklandy, nazývané také Malvíny, leží v jižním cípu Atlantského oceánu. Rozkládá se ve vzdálenosti přes 450 kilometrů východně od pobřeží Argentiny a tvoří jej více než 700 ostrovů. Falklandy patří k zámořským územím Velké Británie, i když přes 3000 jejich obyvatel zde žije poměrně izolovaně. V roce 1982 byl klid a mír na ostrovech násilím přerušen. Pod záminkou územních požadavků zabraly Falklandské souostroví argentinské jednotky. Britové okamžitě vyslali armádu, která postupně všechny ostrovy obsadila. Po dvou měsících krvavých bojů Argentinci sice kapitulovali, výsledná bilance však byla velmi žalostná – 258 mrtvých na britské a 649 na argentinské straně. Územních požadavků na Falklandy se Argentina navíc dodnes nezřekla. Pozůstatky konfliktu jsou zde vidět na každém kroku. Ještě dnes zůstává rozsáhlá oblast Falkland zaminovaná. Na mnoho míst, kde kdysi zuřily kruté boje, se pomalu vrací původní fauna a flóra. V krajině převládají nízké travní porosty, mechy a lišejníky. Ostrovy jsou neustále bičovány větry, které přicházejí z Antarktidy. A přestože se na první pohled jedná o velmi nehostinné prostředí, ukrývá se zde vzácný poklad – na Falklandách můžeme potkat pět z osmnácti druhů tučňáků. Ale i když na ostrovech početní stavy ohrožených zvířat stoupají, pracovníci ekologických organizací nepolevují v úsilí. Na obzoru je totiž nová potenciální hrozba – ropa. Podle odborníků jsou její podmořské zásoby v této oblasti ještě větší než v Severním moři. Na jedné straně by sice ropa určitě byla významným zdrojem budoucího bohatství Falkland, na straně druhé by vrtné plošiny mohly znamenat jisté nebezpečí pro křehkou rovnováhu zdejšího životního prostředí. A to je dilema, které budou muset obyvatelé souostroví ještě vyřešit.

Členům pobřežní hlídky v hrabství Kerry nechybí odvaha na strmých útesech ani na rozbouřeném moři.Hrabství Kerry, západní Irsko. Nad Atlantským oceánem se zde tyčí strmé, někdy až dvě stě metrů vysoké útesy. Počasí a moře jsou v této oblasti nevyzpytatelné, a tak zde pravidelně zasahuje irská pobřežní hlídka. Její členové provedou více než dvacet záchranných akcí ročně. Tým pobřežní hlídky sídlící ve městě Dingle, ležícím na stejnojmenném poloostrově, má jednadvacet členů. Všichni mají pohotovost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jako u většiny zásahových jednotek na irském pobřeží jde o dobrovolníky. Scházejí se alespoň jednou týdně, aby se věnovali nácviku záchranných akcí a tréninku. Pro život u pobřežní hlídky je charakteristickým rysem jednak kamarádství a jednak samozřejmě snaha pomáhat společnosti, tedy zachraňovat životy lidí na útesech, v přírodě nebo na moři. A to i tehdy, když je velmi špatné počasí. Záchranáři zasahují při jakémkoliv naléhavém případu, ať jde o četné pády z útesů, zlomeniny, nebo záchranu lidí, kteří spadli do vody. Zachraňují i ty, co v létě lehkomyslně vyplouvají na moře v malých, špatně vybavených výletních loďkách. Účastní se také pátracích akcí na pevnině a v naléhavých případech zasahují i v horách, neboť zdejší oblast je dosti hornatá. Často také vyrážejí hledat pohřešované osoby.I když jsou všichni členové pobřežní hlídky dobrovolníci, jejich přístup k práci záchranáře je velmi zodpovědný. Jejich heslem je: „Omezte ztráty na lidských životech. Jsou velmi obětaví a pravidelně prokazují, že jejich úroveň zcela odpovídá daným potřebám. Nikdy nic nevzdají, i když pátrání trvá třeba několik týdnů.

Práce s nimi je občas veselá, občas nebezpečná, někdy smutná. Cíl je ale jen jeden – zachránit pacienta, ať má pár kilo nebo tun.Ásám je indický stát na severovýchodě Indie. Chráněná území v Ásámu zabezpečují ochranu ohrožených druhů, jako jsou nosorožec indický, tygr a slon asijský. Právě díky tomu, že umožňují přežití nejméně 15 kriticky ohroženým zvířecím druhům, staly se zdejší národní parky Kaziranga a Manas součástí světového dědictví UNESCO.I přes veškerou ochranu však počty divoce žijících zvířat v Indii rapidně klesají. Na jejich úbytku se podílejí zejména pytláci, kteří národní parky nelítostně plení kvůli vzácným trofejím a ziskům z prodeje sloních klů či nosorožčích rohů. Kromě pytláckých nájezdů ale zvířata podléhají také přirozeným nepřátelům, a zejména chorobám a parazitům.Právě proto zde bylo v roce 2002 založeno Středisko ochrany divoké zvěře, které se snaží zachránit co nejvíce zvířat postižených ať už lidskou činností, tak nepříznivými přírodními podmínkami nebo nemocemi. Jeho činnost zajišťují veterináři a ošetřovatelé, kteří vyjíždějí za naléhavými případy jak do národních parků, tak třeba do blízkých vesnic, do kterých se divoká zvířata zatoulají. A pacienti, kteří jsou do veterinární nemocnice Střediska přiváženi, bývají opravdu rozmanití, malým gibbonem počínaje, levharty nebo tygry konče. O ty všechny se Středisko stará s tím, že po vyléčení je navrátí zpět do volné přírody, případně je předá zoologickým zahradám, které se o zvířata postarají.Kromě záchrany a léčení zvířat realizuje Středisko v okolních vesnicích také osvětovou kampaň za záchranu divoké zvěře. A přestože jsou zdejší vesničané chudí a ochrana zvířat pro ně není prioritou, mnohaletá a pracná osvěta přináší své ovoce. Začínají si uvědomovat význam divoké zvěře a důležitost její ochrany. A díky tomu se v národním parku Kaziranga také podařilo téměř zastavit masakrování velmi vzácných nosorožců indických.